Možnosti dialogu

Adekvátnější název by byl spíš „Nemožnosti dialogu“. Velmi výstižné výtvarné zpracování toho, že pro porozumění je potřeba mnohem více, než jen stejný jazyk. Snímek je rozdělen do tří sekvencí. První by se dala brát jako vyjádření agresivní indoktrinace (odlišný názor je rozmělněn na šedou, nevýraznou hmotu). Druhá je příkladem zaslepeného unášení se vášněmi/city - ty (pokud nejsou řízeny rozumem) nejdříve vedou k ohromným slastem a následně k ještě větším destrukcím. A pak tu máme třetí (a v současné době asi nejvýraznější) druh miskomunikace - jedná se o absolutní nezájem o druhou stranu. Čili ač mluví dva spolu, ve skutečnosti se každý z nich pouze snaží předat to své - což je na jednu stranu dost vtipné (protože takový rozhovor pak připomíná ze všeho nejvíc skeč od Monty Pythonů), ale na druhou stranu tragické (protože to samozřejmě vede k čím dál tím větší separaci a následné izolaci jednotlivců, kteří zároveň bytostně touží po tom, aby je někdo vyslechl, ale sami nejsou nikdy schopni naslouchat). (15.04.2017)

no bohužel nesdílím většinové nadšení, můj mozek ještě nevyspěl natolik, abych slintal blahem u něčeho podobného... pointa těch krátkých příběhů mě ani v jednom případě neoslovila, takže ty hvězdy jsou vlastně jen za zpracování, které je samozřejmě působivé... to ale většinou nestačí. 50% (14.12.2008)

Bezprostředně jedno z nejdokonalejších Švankmajerových filmových děl s dokladem jeho výtvarného talentu v jednom. Je jasné, že výklad surrealistického díla si přeci jen v detailech vyloží každý po svém a touto svobodou, kterou nám autor předhazuje, zároveň ukazuje možnosti onoho života v síti našich myšlenek - proces tvorby a vnímání... 100% ne-li více. (...Už jako dítě jsem tento počin sledovala s nadšením, byť spíše po hravé stránce. Čímž se dá krásně říci, že jeho „tvořivá hravost”, která se objevuje ve většině snímků, skutečně pramení z kreativity, která dětem (a zároveň často i dospělým) dělá nejen radost, ale zároveň v jejich životě zůstává. Švankmajer jakožto jeden z lidí, jenž vyrostl, ale přesto čistou tvořivost nezahodil, mě vždy bude fascinovat a stát předemnou na piedestalu...) (13.08.2015)

5* 80-ková éra byla pro Švankmajerovu tvorbu rozhodně ta nejlepší. To se projevuje i v tomto skvělém kraťasu plném metafor. Animačně precizní a a poprvé se objevují v jeho tvorbě oblíbené hlavy. Nemá cenu se rozepisovat, to se musí vidět - plně zasloužených 5 hvězd. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (05.02.2020)

Další ze Švankmajerovských kousků, kdy si říkáte, že je to jen vizuální exhibice autorova hračičkovství bez ladu a skladu, ale ejhle, ono to nakonec začne dávat smysl a význam. První část výborná hlavě vizuálně, střední (nejlepší) hlavně pocitově, tu třetí si moc nevybavuji. Ale je to výstižné, svým způsobem silně kritické dílo. (27.10.2014)