Zahrada

Ještě to nedosahuje dokonalosti jeho pozdějších děl, ale už zde je hlavní náplní typický geniální nápad a vynikající práce s kamerou, detaily a atmosféra, která vyvrcholila v pozdějším bytě. Z tohoto příběhu by se dal jistě udělat i delší film a věřím, že by byl stejně úžasný. Na 5 to není, zatim jen 4,5. (13.12.2006)

Šedesátková miniaturní jinotajnost zapadající do linie Případu pro začínajícího kata, Slavnosti a hostů nebo méně proslaveného Dne sedmého, osmé noci. Švankmajer sice protentokrát úplně upouští od animace(!), ale jeho rukopis lze snadno identifikovat podle zálibného prostřihávání na anatomické detaily i podle celkové nervně znepokojivé atmosféry. Pravděpodobná pointa je sice jasná dávno před koncem, ale na malé ploše tenhle druh napětí netřeba, k udržení spádu stačí proud mikroudálostí v absurdním příběhu směřujícím k tušenému konci jako můra ke svíčce. (27.09.2013)

Je rok 1968. Přichází Švankmajer, sahá po absurdní povídce Ivana Krause "Živý plot" a předkládá svůj osobitý, detailní a kousavý komentář k tehdejší (a v letech následujících stále aktuální) situaci. Živý plot tak je sbírkou rozličných lidských individuí různého typu, sociálního původu, věku, pohlaví. Hrdě zapadnout a stát jako kůl v plotě je přece přirozené... a očisťující. Ad absurdum by mistr Švankmajer. On sám prohlásil, že Zahrada je jeho prvním surrealistickým filmem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=YaEqnf3H6I0 část 2 http://www.youtube.com/watch?v=nogcLqsGd78 (04.03.2009)

Úžasné dílko na které jsem hleděl jako František z Hradce na Pepův živý plot. Krásná ukázka moci... Když toho víte na lidi dost, tak budou dělat to co jim řeknete. Skoro bych tipoval, že tenhle snímek byl natočen před příjezdem vojsk Varšavské smlouvy, ale hodně vypovídá o dalších letech a politické situaci. (03.06.2008)

A stojí tam až dodnes!!! Zahrada se mi líbí nejen svým zvláštním pojetím, ale i samotnou zvláštní atmosférou. Kamera si vážně vyhrála, divák je po celou dobu držen ve zvláštním napětí, kam že se děj posune, jestli se to nějak zvrtne a to se mi na tom líbilo nejvíc. Stejně jako výkon Luďka Kopřivy, ze kterého šel místy vážně až děsivý pocit. (20.02.2020)