Otevřená srdce

Otevřená srdce jsou výborně zrežírovaná, solidně zshraná, jen ten ryze romantický scénář zkrátka není pro mě. Navíc to, že ona chce toho prvního, pak toho druhého, pak zase prvního a na konec raději žádného, by se hodilo spíše do pohádky. Škoda, tolik dobré práce věnovat tak chatrnému scénáři bylo zbytečné. (05.07.2020)

Otevřená srdce jak trefný název pro tohle drama plné emocí. Kdyby se Marie v autě nedohadovala se Stine. Kdyby Joachim od sebe neodháněl Cecilii. Kdyby Marie neříkala Nielsovi ať zavolá Cecilii. Kdyby Niels nedal Cecilii jablko,svůj úsměv a vizitku. Kdyby osamělá neštastná Cecilie stále nevolala Nielsovi. Kdyby, kdyby, kdyby..... Citům člověk neporučí a chuť bolestný reality bývá občas hodně hořká pro všechny. (30.04.2013)

Sťaby o život herci po celý čas hrajú, dôvod silný však oni k tomu majú. Predvídateľnosť deja je však priehľadne až čistá, na osamelú snúbenicu sa kto iný, než tato od rodiny, chystá. Príval cudzích vášní a milenkino finančné krytie, vo zvyšku rodiny zúfalé vyvolajú vytie. Na šaty dcére lekár neverný korunu neposkytol ani, no postele a pohovky nakupuje bezostyšne mladučkej to pani. Po prvotnom vyvŕšení horúcich vášní novučkého páru, do stajne vychladnutia začne odpratávať slečna mileneckú káru. Nakrútené celé v dogma štýle, prináša film do hĺbok precítené vzťahové chvíle. S redukciou barličiek ilúzie filmovej, si tak divák môže pripadať ako v realite (sťažka napísať sa dá, že:) bohovej. Pričasto v realite, i vo filmoch iných tvorcov, príbehy obdobné sa pečú ako denný chleba. Vyvstáva tak otázka: koľko ešte ako cez kopírák filmov nám ešte o nevere treba? (05.09.2020)

Už po prvních minutách mě bylo jasný, že sleduju pětihvězdičkovej majstrštyk. Tenhle urgán emocí ze severu profouknul všechny moje city až na dřeň. Každou minutu příběhu jsem si spolu s hlavními hrdiny doslova odžil. Tolik bolesti a současně tolik lásky v sobě nemá snad žádný jiný film. Přirozenost, která jde z filmu i z hereckých výkonů, je naprosto famózní. Je neuvěřitelný, že film se zcela obešel bez hudebního doprovodu a i v těch nejvypjatěších scénách sází pouze na herecký projev nebo dialogy. Během týdne je to už druhý dánský film, kterýmu sázím plnej počet a po našich TV chci jediný, více, mnohem více evropské kinematografie, protože jak se zdá, nachází se ve vynikající kondici. (26.10.2011)

Nebudu lhát. Když mi v prvních vteřinách filmu naskočí certifikát Dogmy 95, spíše než nadšení to ve mně vyvolá jisté pochybnosti. Film bez umělého osvětlení? S ruční kamerou? Bez doprovodné hudby? Ve formátu 4:3? Všechny mé obavy se ale do deseti minut rozplynuly. Elsker dig for evigt není po technické stránce o nic horší než jakékoliv jiné drama. Jen působí opravdověji. Upřímněji. Méně vyumělkovaně. Více realisticky. První, co mě při sledování napadlo, bylo, jak rozdílně postavy jednají a jak odlišně se příběh vyvíjí v porovnání s tématicky podobně orientovanými snímky natočených ve Spojených státech. Pak mi došlo, že Dánové vlastně jen zbavili děj černobílého vidění. I docela kladná, sympatická postava se zkrátka k jiné podobně kladné, sympatické postavě může zachovat nehezky, i něco tak pozitivního jako láska může vést k obrovskému utrpení, i ten nejkratší moment našeho života může zhatit několikaleté plány. Málokterý film mě ve dvě v noci strhl tak, aby se mi i po probuzení stal zvláštní drogou, která zaměstnává můj mozek a naprosto mi zabraňuje přemýšlet o čemkoliv jiném. Jeden z mých nejintenzivnějších filmových zážitků za poslední měsíce, který ukazuje, že pro silný, strhující příběh není potřeba tragické úmrtí, složitý příběh nebo doprovodný soundtrack. Občas prostě stačí obyčejná scénáristická upřímnost, lidsky působící hrdinové a fenomenální herecké výkony. (13.07.2012)