Réžia:
Ivo TrajkovKamera:
Miloš KabylHudba:
Vladimír ChrenovskýHrajú:
Jakub Wehrenberg, Radim Špaček, Ivan Řezáč, Linda Rybová, René Šmotek, Ernesto Čekan, Stanislav Šárský, Milan Hák, Drahomír Ožana, Jan Miller, Martin Stránský, Filip Sychra, Robert Galia (viac)Obsahy(1)
Příběh krátkého života Jana Zajíce – „pochodně č. 2“... Film Jan režiséra Iva Trajkova nás zavede do doby po ruské okupaci 1968. Kriminalisté pátrají po pachateli hanlivého protiruského nápisu na kasárnách. Je podezření, že nápis je dílem některého ze studentů gymnázia. Třídní učitel varuje Jana (J. Wehrenberg), tuší, že za tím stojí on s kamarády Pavlem (E. Čekan) a Mirkem (R. Špaček). Jan však neřekne celou pravdu ani své dívce Janě (L. Rybová), dceři vysokého funkcionáře. Je znechucen opatrnictvím, ustrašeností a pokrytectvím vedení školy i spoluobčanů ve městě. Na veřejné schůzi se odvážně zeptá Janina otce (S. Šárský) na pobyt vojsk, což mu Jana později vyčte. Následně je Jan zasažen zprávou o smrti Jana Palacha a rozhodne se připojit v Praze k protestní studentské hladovce. Ta je však k jeho zklamání předčasně ukončena. Pohádá se s kamarády, kteří se začínají bát postihu, a navíc se na nátlak Janina otce rozchází se svou dívkou. Chování spoluobčanů Jana natolik zklame, že se rozhodne k radikálnímu činu. Zanechá dopisy na rozloučenou a odjede s Mirkem do Prahy, kde svůj plán uskuteční. (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Určitě je dobře, že podobný film vznikl. Jan Zajíc je jméno, které asi mnoha lidem nic neřekne, ale jeho příběh by neměl zůstat zapomenut. Film skvěle vykresluje vnitřní přerod od nadějí spojených s tragickým činem Jana Palacha, který měl vyburcovat společnost, přes rostoucí znechucení z toho, že se tak nestalo, až po absolutní bezvýchodnost vedoucí k tragickému činu. Výborně vybraná trojice hlavních představitelů Wehrenberg - Špaček - Čekan, potažmo Rybová. Na televizní film raných devadesátých let nadprůměr. ()
Souhlasím s názorem, že hudba se opravdu nepovedla a netrefila dobu. Také se domnívám, že se moc tlačilo na pilu a na mě je film moc plakátový a patetický. Film se snažil neustále něčím ozvláštňovat, ať už to byly flashbacky, střídání barvy s černobílou,, hudebními akcenty, autentickým zvukem, který překrýval dialogy. Zkrátka já bych chtěl více civilnosti a snad i reality. ()
Lyrickoepický portrét Jana Zajíce, podaný intuitivním vyprávěním, vedeným v retrospektivně vybavovaných (a nervně stříhaných a kombinovaných) prostřizích. Enfant terrible českého porevolučního filmu Ivo Trajkov se spolehl na sugesci jemné a oslovující tváře hlavního protagonisty a jeho bedra doslova zatížil křížem imitovaných dobových reálií a obklopil jej nedýchatelným ovzduším zoufalých hereckých pokusů ostatních účinkujících. Celý film vyvolává dojem, že v únoru 1969 jakýsi přecitlivělý a plachý student, jakýsi mimochodec a snílek, podlehl skličující atmosféře okupované vlasti a napodobil čin Jana Palacha. Myslím, že jde přinejmenším o zjednodušení, ne-li o zkreslení. ()
Zatímco Jan Palach se hraného filmu dočkal až v roce 2018 v režii Roberta Sedláčka, druhá pochodeň Jan Zajíc se filmového zpracování v režii Iva Trajkova dočkal už v roce 1991. Zahrál si ho Jakub Wehrenberg. Upřímně mi to však přišlo zmatečné. Herecky to bylo šíleně naivní a nejisté. Vyprávění napřeskáčku nedávalo příliš smysl a promyšlenost tam zkrátka nevidím. Obrovská škoda promarněného potenciálu. ()
Ojedinelý aj odvážny pokus nielen popísať jeho život, ale hlavne vžiť sa do vnútra chlapca, ktorý sa napokon upálil, s obludne naliehavou hudbou a otravnými bleskovými prestrihmi halabala flashbacky aj flashforwardy. Napriek ním a až útočne artistnej kresťansky orientovanej „duchovnej“ forme, ťažiacej zo slobody tesne po revolúcií, sa tá hodinka vyplatí a v druhej polovici sa dostavia aj skutočné emócie. JAN si nerobí hlavu z nejakých historických detailov a výslovne na to upozorňuje, čím sa stáva zaujímavým protikladom HOŔÍCÍMU KŘI, ktorému sa síce nemôže rovnať prepracovanosťou a realizačnou stránkou, ale proti jeho otrockej popisnosti sa pri zachovaní všetkého potrebného obsahu ( na začiatku 90. rokov ešte nebolo potrebné vysvetľovať povahu normalizačnej neslobody ) na menej než štvrtinovej ploche ešte aj pokúsi o nejakú autorskú víziu a osobitý prístup. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (2)
- Film se stal jedním z neúspěšnějších televizních filmů v novodobé historii Československé resp. České televize. Práva k jeho vysílání zakoupila řada tv. společností z celého světa, od USA, přes Švýcarsko, Rusko, Izrael, Japonsko. (Zdroj: Vladislav Kučík)
- Natáčanie filmu prebiehalo v meste Šumperk. (dyfur)
Reklama