Gepard

Úžasná, úchvatná historická freska! Jen jsem zíral a zíral, vychutnával si opulentní vizuální lahůdku a hltal každé slovo… Děj zasazen na Sicílii cca po roce 1861, tedy do období počátků sjednocování Itálie. Šlechetný aristokrat, kníže Salina, jeho synovec Tancredi, který plave s proudem, zbohatlík Sedara a jeho půvabná dcera... Nádherně přiblížený život na Sicílii té doby. Vrcholem je sekvence přepychového plesu, která je sama o sobě uměleckým dílem. Závěr, kdy kníže pokleká na špinavé ulici před Nejsv. Svátostí a všudypřítomná symbolika umírání, jsou mimořádné.  Uměleckou kvalitou se tomuto filmu vyrovná snad jen Končalovského „Šlechtické hnízdo“, jehož neobyčejná působivost je dána kratší, standardní stopáží. (01.09.2022)

Luchino Visconti, ať je to opěvovaný režisér jak chce, mě zatím vůbec nepřesvědčil. Z jeho filmů jsem viděla tuším asi tři, ale žádný se mi nijak zvlášť nelíbil. Ani toto není výjimkou. Jeho filmy mi připadají děsně dlouhé, celkem nudné. Klidně si mě pranýřujte, vím, je to založeno taky na hudbě, obrazech, dialozích, ale přesto máte pocit, jako by se nic nedělo... Nic neplyne, jen se nervózně díváte, zda už se blíží konec. Protože dívat se pět minut na páry tančící valčík bez jakéhokoliv slova, rozhovoru, náznaku děje, to mě opravdu nudí a vůbec neoslovuje. Plus vidím v Claudii Cardinale, ta je bezesporu ozdobou tohoto filmu. Ale čím více se dívám na světovou klasiku, tím více kroutím hlavou a divím se, co na tom všichni vidí... (16.06.2013)

Sklamanie. Pozerat, ako sa 3 hodiny zabáva šľachta, bez nejakých dramatických prvkov, bez ztraty blízkych, bez nejakých bankrotov či dejových zvratov, je ztrata času. Ani spracovanie nie je silnou stránkou snímku. Ak očakávate, ako sa Sicília mení v porevolučných rokoch, nedočkáte sa. Okrem problémikov so svatbou jedného synovca a dosadením miest do novozniknutých politických miestečiek sa v ňom nič podstatné nedeje. A s 3 hodinami je to takmer utrpenie. Film má určite aj svoje klady, ale tie sa príbehu netýkajú. Jedným z nich je Lancaster, ktorý vedel postave vtisnúť na jednej strane horúcu sicílsku krv, na druhej vznešenosť a šarm šľachtica. No a nesmieme zabudnúť na krásnu a zvodnú Claudiu Cardinalovú. Bohužiaľ, menšia rola Hilla nijako nezaujme. Hodnotenie: 50% (16.08.2013)

"Jestli chceme, aby všechno zůstalo jako dřív, musí se všechno změnit." - Tato tak často citovaná věta předznamenává celý film. A skutečně: všechno se změnilo, jenže nic z toho, co - zdánlivě! - zůstalo jako dřív, už není stejné. A nejen proto, že se střídají generace a mladí nastupují na místa svých otců, nejen proto, že se jen "trochu" mění postavení tříd a střední třída se chce "po dobrém" dostat na místo šlechty. Všechno se mění, všechno je jiné a Visconti zve svého diváka, aby tuto nenápadnou proměnu v malebných, nádherných obrazech sledoval krok za krokem s ním. Režisér je ve výhodě, sám patřil k vysoké italské šlechtě a tento svět důvěrně znal. Zajímavé místo je hned z kraje filmu: Kníže očekává, že se on a jeho vrstva budou muset přizpůsobit měnící se společenské situaci, jít s dobou a že všechno půjde hladce, ba i nějaký ten zisk že z toho bude a na to mu pater Pirrone říká: "Takže vy páni se spojíte s liberály... třeba se svobodnými zednáři. Na náš účet, na účet církve... Náš Pán léčil slepé, ale co zaslepení? Kde ti skončí?" Umíráček v chudinské čtvrti v posledních sekvencích filmu (jak ostrý přechod z nádhery a pompy plesové noci!) jako by odzváněl konec těm starým časům, které se už nikdy nevrátí. Je to mimochodem jedna z nejsilnějších scén celého filmu - kníže Salina na kolenou na špinavé ulici se sklání před Nejsvětější Svátostí, kterou právě kolem něj nese kněz k umírajícímu! - - - Sicilie, druhá polovina 19. století, knížecí rod Salinů, risorgimento, Garibaldi... Pro mne tyto nové známosti nekončí. Jako v poslední době tak často, vede moje cesta od filmu k předloze, od monitoru do knihovny. Už se těším na román Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard. Pěkná recenze: https://vesper001.wordpress.com/2011/04/04/gepard-il-gattopardo/ (17.11.2015)

Tříhodinový test trpělivosti, v němž je odměna za tolik času stráveného s filmem stěží adekvátní. Můj první střet s Viscontim dopadl opravdu neslavně. Mám rád pomalé filmy, ale z jejich pomalosti musí něco vyplývat. Tohle je jen nestravitelná nuda občas ozvláštněná hezkou kamerou. Musím se přiznat, že jsem to nezvládl vstřebat a poslední hodinu jsem sotva vnímal. (01.05.2013)