Kamenný most

Chudáci umelci. Chudáci ich matky, ženy a deti. Šťastní tí, ktorým cez alkoholový a iný opar toho už moc nedochádza. Ako všetci trpia, do riti ! ___ Jediné slovo : DEZILÚZIA. Zo života, umenia, ľudí, ideálov, sveta všeobecne. Tak silná, jednoduchá a výstižná, až ju nebolo treba ani natáčať - stačí pozrieť sa okolo seba v tých dňoch, kedy slnko nesvieti tak jasne a svet nie je taký farebný. Vždy, keď sledujem KAMENNÝ MOST, napadá mi, že takto by mohol reálne vyzerať môj vlastný život, ak sa mi splnia sny...- ale utešuje ma, že Vorel dokázal vyťažiť umenie aj z tvorivej krízy a vytesať ucelené dielo aj z poetiky vnímanej v depresií. Možno to bola iba autorova póza, ale ja to tak vnímam a kto KAMENNÝ MOST chápe tak ako ja, ten ho prežíva každý deň. Pre väčšinu ostatných je to asi iba "chcípácky" film, s postavou bez vývoja, ktorej všemocný, bezohľadný kapitál nedovoľuje tvoriť jej veľké „umenie“. Príčinou je pritom ale jeho pohodlnosť, ľahostajnosť, nezodpovednosť.. Doba sa síce zmenila, ale ľudia zostali rovnakí, a na systém sa dá vyhovárať vždy. Možno má Tomáš skutočne neprekonateľné depresie, no skôr to vyzerá, že je poriadny alibista… - v tomto sa mimoriadne podobá hrdinom z …A BUDE HÚŘ, ktorí mali jedine to šťastie, že sme ich nevideli po revolúcií a môžeme si zachovať ich idealizovaný obraz ako „odporcov“ režimu, skôr však iba odporcov práce, morálky, spolužitia s inými… najpravdepodobnejšie by sme ich dnes videli, ako nerobia nič a vyhovárajú sa na to, ako ich komunizmus dojebal.. Podobne aj Vorlov hrdina: za socíku sa nedalo točiť kvôli totalite, teraz kvôli peniazom. Vtedy boli peniaze bez slobody, teraz sloboda bez peňazí. Umelci však dokázali tvoriť vtedy i teraz. Tí skutoční, ktorí chceli a mali čo povedať ( s výnimkou sťažností ) tvoriť museli a tvorili... či už to niekto ocenil alebo nie. (30.04.2009)

Vorel byl při psaní scénáře evidentně na pokraji psychického zhroucení, takže není velkým překvapením, že jde o naprostý zmar plný deprese. Něco se však přeci jen povedlo. Nemám problém přiznat, že jsem v první chvíli uvěřil, že vidím Chytilovou. Většina hereckých výkonů je k pláči, ale Synková si za svou proměnu zaslouží uznání. (21.10.2021)

Kamenný most je určitě z toho nejlepšího, co se dá v české kinematografii devadesátých let nalézt - avšak jen za předpokladu, že člověk narazí na původní verzi a né na ten paskvil na DVD (s Hanákovým polopaticky vysvětlujícím "vnitřním" komentářem - nic ve zlym, Tomáši, ale proč ses na to sakra radši nevysral?). Že film neměl úspěch u diváků, to bych bez problémů pochopila (ano, většinový divák se prostě radši baví, než aby se na svůj ubohej zpackanej život v žumpě dnešní doby musel koukat nejen v zrcadle), ale že propadl i u kritiků, to mi hlava prostě nebere - vždyť kamera je nádherná (některé obrazy bych si s klidem pověsila na zeď - a to vážně nejsem kýčař), hudba taktéž, obsah silný, herecké výkony, až na jednu-dvě výjimky, výborné - tak proč?? To se snad na Vorla všichni domluvili, jinak vážně nevim. Každopádně, film to není dokonalý, je někde těsně nad 4* - avšak za to, že Vorel dopustil, aby se "stalo" to DVD, a nebo že aspoň následně okamžitě nespálil všechny kopie, se nebudu namáhat se zaokrouhlováním nahoru. Až ta komická "verze pro blbečky" zmizí z povrchu zemskýho, dejte vědět a já své hodnocení znovu zvážím. (16.12.2008)

Péťo, vidíš to? Měl jsem věřit těm hlasům, co zdaleka halekají o nesnesitelné nudě a divákově utrpení, když jde o film Tomáše Vorla? Nevěřil jsem a má důvěra byla bohatě odměněna - skvělým filmem, pohlížejícím na svět nevorlovsky vorlovskou optikou, který přes několik křečovitých záškubů (už jsem si zvykl, Tome) nabízí skvělý zážitek, balený do svérázné atmosféry, tradičně výtečné kamery Marka Jíchy a neméně působivé hudby. Kdo nevnímá Vorla jako tvůrce lidových veseloher, toho musí Kamenný most zasáhnout. (04.02.2009)

Originální verze (delší, jinak sestříhaná, bez nově přidaného vnitřního monologu hlavní postavy, bez nově předělaných triků a dalších úprav, které obsahuje předělaná nová autorská verze na DVD, o níž sice vím, ale neznám ji), viděná v prázdném sále MKP z původní, trochu zašlé 35 mm kopie, je přese všechnu únavu materiálu způsobenou časem vtahující, strhující, uhrančivá. Jako film i jako zpráva o životě, ze života v jednom čase v jedné společnosti, kterou já sama dobře pamatuji a jejíž důsledky dodnes zažívám. Depresivní to nemůže být pro nikoho, kdo nezavíral oči před realitou, vrstvami bytí a spojitostmi - a pro takové to naopak může být až euforicky sbližující a poeticky osvobodivé - protože tady poetika není poetizací a únikem, ale průvodkyní, která bolest a utrpení neumenšuje ani nedělá hezčími a snesitelnějšími, ale dovoluje krásu a magii vidět i a právě skrze ně, či dokonce díky nim, byť zároveň nutně i navzdory. ***** Na okraj: způsob natočení má jeden zajímavý efekt - čím déle film pokračuje, kapitolky v mozaice přibývají, tím je film přesvědčivější, působivější, vtahujícnější, magičtější a mocnější, a tím méně a méně z něj chcete vystoupit, a to i tehdy, pakliže jste třeba ještě v první třetině byli nepřesvědčení a chtěli odejít. *~ (01.07.2019)