Ako sa budia princezné

Filmová mile humorně pojatá variace nestora československé pohádkové školy Václava Vorlíčka na klasické motivy Šípkové Růženky. Jak se budí princezny nese všechny rysy vysokého standardu režisérova tvůrčího rukopisu a jistě ne neprávem je tato pohádka ve zlatém fondu československých filmových pohádek a se železnou pravidelností se objevuje na českých vánočních obrazovkách. Nejen díky autorovi hudby Karlu Svobodovi, ale i době vzniku, je tato pohádka velmi podobná jinému pohádkovému hitu z dílny pana Vorlíčka - Třem oříškům pro Popelku... s bonusem neopakovatelného humoru Vladimíra Menšíka navrch... PS: V studiích genderových odbornic jsem se dočetl, že tahle pohádka je jednou z nejnebezpečnějších a nejtoxičtějších vůbec, jelikož princ políbí princeznu bez jejího předchozího souhlasu, čímž se dopouští čistokrevného sexuálního násilí! Děti by se na ni neměly tedy vůbec dívat! :-) (14.12.2006)

Klasická česká pohádka od známého českého režiséra Václava Vorlíčka. Každý ji určitě viděl "nespočetněkrát" stejně jako já (stačí si počkat na Vánoce, určitě na nějakém kanále bude:-]) Jediné co bych ale vytkl, je princ v podání Jana Hrušinského - není to zrovna nějaký sexy princ, mohli vybrat lepšího... (10.01.2009)

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)

Vladimír Menšík ať hrál, kde hrál, vždycky na sebe dokáže upoutat divákovu pozornost. Postava Matěje je jedna z nejvtipnějších pohádkových postav, od níž by se všichni představitelé Plancheta mohli učit. "Ne, princi ne! Vy snad nemáte srdce." "Srdce." "Tak nemáte žaludek." (18.03.2009)

Není to sice úplně top, ale pořád kvalitní pohádkový nadstandard s humorem, romantikou, výbornými Menšíkem a Krausem a jednou z nejsympatičtějších princezen žánru, pozdější rockovou dračicí z Dybbuku a Zubů nehtů. No a Hrušínský tady prostě "dělá prince" takže ještě není poznat jak bídný herec z něj vyroste. (11.02.2010)