Horimija

Pro mě osobně Horimiya předvádí vynikající výkon v každém aspektu, do kterého se pouští. Humor, romantika, emoce, psychologie, tohle vše má dle mého zvládnuté velmi dobře a u mě to funguje tak jak má. Ano, slyšel jsem výtky o tom že by si tohle anime vzhledem k počtu postav zasloužilo minimálně dvojnásobný počet dílů, aby bylo vše náležitě rozebráno, postavy dostaly víc prostoru a všechno bylo pro diváka hlubší. Ale já si tohle nemyslím! Pokud by dostal seriál víc dílů, pak by nejvíc utrpělo celkové svěží tempo příběhu a především by dostala na frak ta sympatická a realistická přímočarost s kterou se tu všechny problémy řeší. Po pravdě tohle se mi líbilo asi nejvíc a představa, že se v každém malém dramatu babráme zase kdo ví kolik dílů (prostě hromada zbytečného patosu), by mě tu ve výsledku dost štvala! Pro mě se tu vše příjemně a přirozeně vyvíjí, nemám problém čemukoli uvěřit a i na tomhle, podle někoho malém prostoru, dostanou všechny vedlejší postavy dostatek místa, abychom je lépe poznali a aby mezi sebou dokázali kvalitně, rozumně i vtipně interagovat. Animace je fajn, hudba opět vynikající. Zkrátka já za sebe nemám co vytknout a užil jsem si to. 9/10 (04.04.2021)

Svižné anime ze školního prostředí zaměřené na vztahy. Klišé? Známe! Co s nimi uděláme! Sešlapáme na minimum a kloužeme se dál! Anime se jmenuje Horimija, tj. Hori a Mijamura, což jsou naši hlavní hrdinové a tito dva dostanou zákonitě nejvíc prostoru. Tito dva mají známé, přátele, spolužáky, o kterých se také něco dozvíme, ale anime nezachází do zbytečných detailů. Pro někoho mínus, pro mě jednoznačné plus, protože takový je život – ne všechno má svou hloubku a „konečné řešení“. Hlavně díky tomu anime svižně utíká, něžná a reálná romantika se splétá s výbornou situační komedií, do toho máte skvělé postavy, se kterými je radost strávit každý díl. Neříkám, že celých třináct epizod je velký diamant, ale rozhodně za to nejlepší ze středoškolských romanťáren za dlouhou dobu bych to označila. Bavilo mě to, na projektoru to bylo super, byly tam scény, u kterých jsem se smála nahlas, a užívala jsem si, že to Mijamura a Hori táhnou skoro od samého začátku a svůj vztah budují. Občas to od nich sice na můj vkus odběhlo až na moc dlouho a opening a ending nemají co nabídnout, ale jinak perfektní. Silné 4*. (05.04.2021)

Anime zo školského prostredia mám rád a keďže som si chcel dať nejakú romantickú oddychovku, Horimija prišla vhod. Na animeliste zimnej sezóny je tento seriál hodnotený veľmi vysoko a má len 13 epizód, tak som si ho chcel pozrieť. Príbeh sa točí okolo na prvý pohľad nevýrazného a tichého Izumi Miyamura a krásnej Kyouko Hori. Ich vzťah ma bavil, pretože chémia medzi nimi fungovala a vznikali rôzne komické situácie. Kresba postáv a animácie mi neskutočne sadli, užíval som si každú scénu. Len bola škoda, že okolo polovičky anime sa hlavné postavy stiahli do úzadia a nastúpili vzťahy vedľajších študentov. To ma trochu sklamalo. Aj tak seriál odporúčam. (18.09.2021)

Horimiya je téměř dokonalé anime. Už podle ohlasů je docela jasné, že je dělaná, aby se prostě líbila, ale dělá to nenápadně a vůbec ne vlezle. Postavy jsou neskutečně sympatické a nebyl mezi nimi nikdo, komu bych nefandila. Ale pár malých výtek mám. První díly nasadily tak vysokou laťku, že zbytek seriálu se jim už velmi těžko vyrovnává. Do začátku jsem se tak zamilovala, že jsem si ho po zhlédnutí seriálu a prožití typické koncové depky, pustila rovnou znova. Bohužel někde za polovinou se nám to láme a já jsem nejprve vřele přivítala postavy, které se víc zapojily do příběhu a trošku zamíchali kartami (například Sawada se mi moc líbila), jenže pak začne těch postav s vlastní zápletkou být najednou moc a jednotlivé linie nemají dost prostoru být dotažené do konce. Stejně, jako ostatním komentujícím, se mi líbilo krásně svižné tempo seriálu, ale kdyby měl dílů patnáct namísto třinácti, vůbec bych si nestěžovala. A teď to největší mínus (a zároveň -SPOILER!-), z kterého jsem vážně smutná - proč se Izumi musel ostříhat? Proč? Chápu, že Miyamurova proměna má symbolický význam, protože se konečně začlenil mezi své vrstevníky a už se tedy nemá potřebu propichovat piercingy, ale na konci je z něj hrozně obyč kluk a nezbylo nic z toho jeho počátečního rošťáctví, které mu tak slušelo. Miyamura na začátku je naprosto k sežrání a mrzí mě, že ho lidi (včetně jeho samotného) nepřijali takového jaký je i s jeho vzhledem, doufala jsem, že se to vyřeší jakkoliv jinak než zrovna Izumiho proměnou. -KONEC SPOILERU- Když ale tyhle malé vroubky seriálu prominu, tak byl milý, chytrý a měl krásnou animaci i hudbu (opening s osmdesátkovým šmrncem byl naprosto top), vztah Izumiho s Kyoko měl moc pěkný vývoj a neztrácel na vtipu, a navíc mu musím přičíst k dobru, že jsem nepostřehla žádný Valentýn, ani cosplay kavárnu nebo dům hrůzy na kulturním festivalu (Yes! Horimiya dokázala vytvořit krásnou, vtipnou romantiku i bez využití těchto prvoplánových klišovitých událostí, děkuji za to.), a já mu za to dávám s klidným srdcem plný počet hvězd. (25.04.2021)

Horimija klame tělem jak kráva, prase či jiné užitkové zvíře. Nabídnout mi někdo anime, na jehož plakátu je devět postav s extrémně křiklavými vlasy a které má být podle anotace středoškolskou rabukome o vztahu jedné holky a kluka s tetováním a piercingy, zcela určitě bych s jízlivým úsměvem poslal onoho dobráka do patřičných míst s takovou rychlostí a razancí, s jakou jsem v Česku vyprovázel od domovních dveří jehovisty. Naštěstí se mi za ta léta osvědčilo se při výběru anime nerozhodovat podle anotace, nýbrž podle jmen tvůrců – a jelikož Horimiju má na svědomí režisér nezapomenutelného Šinsekai jori, šel jsem do toho. A dostal jsem vynikající anime, které je navzdory všem předsudkům vynikající od prvního dílu až do konce. Dospělé, sebevědomé, realistické, s vypiplanou animací i kresbou a uměřenou dávkou jak té inteligentní, tak i jednoduché situační komedie. Čím však především – skvěle zpracovanou psychologickou stránkou hlavních i vedlejších postav, která v kombinaci s působivou a hravou audiovizuální formou dává prakticky v každém díle vzpomenout na to, v čem tkvěla největší síla Šinsekai jori. Jistě potěší i fakt, že se Horimija jako zdatný přespolní běžec úspěšně vyhýbá všem překážkám v podobě hloupých žánrových klišé a umí dát hloubku a prostor i vedlejším postavám – a to, uznejme, není v žánru středoškolské rabukome zrovna málo. Pár slabších chvilek by se sice našlo (především ve scénách, kde nefiguruje Hori ani Mijamura), ale o celkovém hodnocení nemám nejmenším pochyb: pět hvězd jako řemen, k nimž jako třešnička na dortu patří ještě pochvala za vynikající opening i ending. (04.04.2021)