Réžia:
George AgathonikiadisScenár:
George AgathonikiadisHrajú:
Miroslav Donutil, Martin Donutil (sprievodca), Bolek Polívka, Pavel Zedníček, Petr Oslzlý, Jan Burian, Karel Vágner, Iva Bittová, Jan Kačer, Ivo Krobot, Jitka Čvančarová, Milan Kňažko, Jiří Strach (viac)Obsahy(1)
Bilanční dokument o jednom z nejznámějších českých herců Miroslavu Donutilovi. O jeho soukromí veřejnost mnoho neví, a tak díky důvěře, kterou chová k režisérovi Georgu Agathonikiadisovi se dostaneme k Donutilovi domů, dozvíme se o jeho nelehkém boji s dlouholetou nemocí a samozřejmě se podíváme skrze jeho osobnost i na historii divadel, s nimiž je úzce spjat. Divákovi se otevře nevšední pohled do jeho soukromí i herecké profese, které se věnuje již přes 50 let... Miroslav Donutil se narodil 7. února 1951 v Třebíči. Pro studium herectví na JAMU v Brně se rozhodl po absolvování gymnázia díky rodině – jeho rodiče hráli ochotnicky divadlo a jeho dědeček byl vynikajícím vypravěčem. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku. Poté se stal členem Národního divadla v Praze. Je nejen hercem vážných a komických rolí, ale i skvělým bavičem a vypravěčem. Významná je jeho role jako dabéra, působil i jako autorský moderátor. Je ženatý přes čtyřicet let s manželkou Zuzanou, mají dva syny, přičemž mladší syn Martin je i průvodcem tohoto dokumentu... Mirek Donutil miluje lidi, miluje své diváky a pro ně je ochoten jít až na hranice svých fyzických i psychických možností. Podají o něm svědectví jak jeho nejbližší, tak kolegové herci a muzikanti. Navštívíme jeho rodné město Třebíč, pojedeme s ním na ryby, budeme s ním v zákulisí divadla i na natáčení filmu. Posedíme s ním v kuchyni na jeho chalupě u čaje a taky si s ním zahrajeme tenis nebo fotbal. (Česká televize)
(viac)Recenzie (21)
U dokumentů o někom podle mě záleží víc než na rejžovi na tom, o kom ten dokument je. A tady měl jazykolam Agathonikyanidis kliku, protože Donutil by utáhl i naložený ÉCéčko, kdyby se mu rozbila mašina. Fakt jsem moc zvědavej, o kom ze současný mladý generace herců se za padesát let budou točit takovýhle dokumenty, jako o každým druhým herci generace Donutila. Můj osobní tip je nula, maximálně jeden. Bohužel, tou dobou už bude naplněno krásný přísloví, který tady zazní, a Miroslav Donutil bude dávno slavný. Já rozhodně rád jsem, že tady tenhle chlápek byl. ()
Kdo má Donutila rád, tomu se bude líbit i tento dokument. V rozhovoru se svými syny (hlavně Martinem) přibližuje svůj život od malička až ke své výpovědi z Národního divadla. Mluví o svých rodičích, svém dětství, velkou část životopisu věnuje svému působení v brněnském Divadle husa na provázku a samozřejmě svému působení v Národním divadle. Zastaví se i u svých talk show. Uvidíme hodně fotek a videí z jeho života, záběry z filmů, divadelních představeních i dalších různých pořadů. Rozhodně obohacující dokument. ()
Pan herec Miroslav Donutil Standartní profilový dokument. Pro mě Donutil nikdy nepřekročil laťku brněnského herectví. Vypichovat jako vrchol herectví jeho podbízivé šaškování ve "Sluha tří pánů je legrační... Na druhou stranu si uvědomuji že téměř neznám jeho divadelní tvorbu... To co pro mě o sobě nejvíc prozradil a s čím nesouhlasím je-- že popularita je to proč to každý herec dělá---.Je to typ člověka který by podle mě byl úspěšný v každém povolaní. ()
Donutila jsem měl a pořád ještě mám rád jako herce a svým způsobem i baviče. Líbí se mi ty jeho vypravované příběhy (historky) ze života, i když se už i dost opakuje. Jednou jsem ho měl tu čest potkat „naživo“ na jedné nejmenované akci a k mému překvapení se tam choval s prominutím jako arogantní čurák – tím u mne trochu klesl, ale na jeho obranu je potřeba říci, když vás furt někdo otravuje…Nicméně od tohoto dokumentu jsem očekával trochu něco jiného, ale tak nebylo od věci si poslechnout jeho osobní příběh, nějaké ty rodinné drby, perličky, vidět videa, fotky… ()
Většina herců v diskusních pořadech a v medailoncích mluví jen o divadle, případně filmu. Podezírám je , že celý život večer hrají, pak flámují a den prospí. Ani tento životopis není výjimka, přitom umělec říká svůj žebříček hodnot nejvýše rodina -, pak kamarádi a na třetím místě práce. Hodně o umělcovi mluví jak to bývá jeho okolí. Naštěstí je to ozvláštněno Donutilovými historkami a v závěru je pro mě jako folkaře skvostné kytarové posezení s kamarády. ()
Reklama