Za zvuků hudby

Angličtina úplne nevhodná z môjho pohľadu, taktiež od hudobnej stránky som čakal viac, dokonca je to príliš natiahnuté na to, že sa tam toho málo deje, zachraňuje to jemne prestávka, ale inak je to nádherný príbeh, dokonca len za to prostredie by som dal najradšej hneď jednu hviezdu k ďalším. Ten prerod od akýchsi strojov k ľudskému správaniu, navyše ešte aj prerod mníšky na matku rodiny, to bolo krásne. (03.04.2014)

Muzikál o tom, kterak vnímavé a činorodé guvernantce srdce dětí skrze hudbu získati se podařilo, jakož i o tom, kterak na rodinnou idylku i nacisté jsou krátcí. V podstatě je to hezké, ale je to vlastně taková pohádka, kde dobro zvítězí nad zlem, zlotřilí zlotřilci ostrouhají a dobro triumfuje a přitom je to vše takové uhlazené a čisté. Možná vynechat ten nacismus, neznělo by mi to tak trochu nemístně. (27.05.2013)

Pomocí tohoto filmu by se dali léčit pedofilové - zavřít je na týden do místnosti a nepřetržitě jim pouštět tento film. Sledovat Za zvuků hudby byl pro mě experiment - bez debat jde o velkovýpravný přeslazený kýč, ve kterém jsou písničky dětsky chytlavé (ve stylu Kroků Františka Janečka), všichni přehrávají zvláštním "childlish" způsobem, kamera k nevydržení barvotisková - jenže řekněme si upřímně, co jiného je vlastně James Bond nebo Rambo? The Sound of Music je pro ženy stejný návrat k dětskému vidění světa jako se muži pomocí Bondových dobrodružství vrací ke klukovským hrám na hrdiny a padouchy. Americké filmy jsou ve své podstatě dětinské stejně jako celá americká pop kultura - jsou to sny dospělých, kterým se nechce vyrůst, a kteří chtějí zůstat celý život malými dětmi. A tak jsem díky sledování tohoto muzikálu pochopil, jak se cítí žena při sledování kung-fu mlátiček či Arnolda a Stalloneho. (03.01.2011)

Za zvuku hudby je zákeřný film. Tváří se tak naivně až bezstarostně, že jsem přestal být ostražitý a navzdory svému vrozenému cynismu jsem při dětském vystoupení pro baronku málem uronil slzu. Samozřejmě to nikdy nepřiznám a raději se budu nimrat v tom, jak se mi líbila disciplinovanost pochodujících dětí, schopnost chlapa přiznat svůj omyl i volný pohyb po přírodě neohraničené elektrickými ohradníky chovatelů fialových krav. Zkrátka jsem pocítil prostou radost ze života a to není málo. Přes všechnu chválu nemohu nahodit plné hodnocení, neboť je mi lehce proti srsti, že hrdí Rakušané radostně žvatlají anglicky a německy užívají jediné slovo - Edelweiss. (03.09.2013)

Julie Andrews rok před Mary Poppins, respektive rok předtím, kdy Audrey Hepburn vyfoukla Oscara. A asi jí to nikdy neodpustím. Christopher Plummer v jeho rané tvorbě, tam, kde byl trochu nafoukanější. Jeptišky v klášteře, které mi trochu svým smyslem pro humor a dobrodružství připomínají ty ze Sestry v akci. Rakouské Alpy, které se vůbec nezměnily za těch několik let a Salzburg, kterýžto sice nepostrádá pěkná místa k nahlédnutí, ale kapánek se nám nyní rozrostl. Sedm dětí čekající zřejmě na převýchovu. Opravdu zajímavé postavy a místa. Když se vše skloubí dohromady, vznikne muzikál, která nejenže má opravdu nádherný příběh v němž naštěstí nejsou hluchá místa, je tam plno vtipů (zvlášť d+ti na stromech) a hlavně krásné písně. Nevadí, že se trochu opakují, aspoň si divák zapamatuje slova a může zpívat s ostatními. Když je řeč o ostatních, je třeba zmínit, že všichni dětští herci byli vybráni velmi pečlivě, když se mají usmát, tak se usmějí opravdu zářivě. A i té pětiletá Gretl věřím úplně vše...Těchto sedm dětí přispívá k plynně jedoucímu příběhu, který má zvratů vcelku hodně. Původně jsem si myslela, že skoro tři hodiny nemůže nikdo naplnit něčím tak příjemným, jako toto. A velmi mě mrzí, že muzikál vidělo tam málo lidí, tak málo uživatelů. Zasloužil by si více zájmu a pozornosti! A teď už mě nikdo nerušte, musím se naučit slova písní! Do Re Mi Fa.... (15.07.2012)