Zabijakova pomsta

Ještě to není úplně tak hrozné, jako například u Willise, kde už poslední dobou jednoznačně převládají šedivá čísla. Ale už bych si začínal dávat pozor i při výběru Neesonovek, protože si pamatuji, že při jeho poslední Mrazivé pasti, jsem pocítil, že už to není ono a přestává být zaručenou kvalitou. No jo, stáří nezastavíš. Každopádně, Memory je opět klasická tuctovka, kde nájemný vrah odmítne zabít dítě a samozřejmě nastanou kvůli tomu problémy. Je to ale dobře natočené, s dobrými herci a při sledování jsem se nenudil, což je celkem zázrak. Neurazí, nenadchne a časem to samozřejmě poběží v televizi, jako megafilm. (27.05.2022)

Klasický Liam Neeson v neuvěřitelně utahaném, průhledném a přihlouplém akčním snímku, u něhož se budete koukat na ručičky hodinek hodně často. Nastalou smutnou situaci bohužel nezachrání ani několik slušně odsýpajících akčních scén a jako vždy spolehlivý Guy Pearce. Tohle se vážně opravdu moc nepovedlo. Škoda. „We all have to die.” (31.05.2022)

Starej dobrej Neeson je pořád chlapák a správnej bourák, a to i na prahu stařecké demence, respektive s Alzheimerem na mozku. Charakterní zabiják a rváč s dobrým srdcem a mravními zásadami, ochránce kultivovaných hotelových kurev, mstitel zneužívaných dětí, prostě klaďák a citlivka v rouše vlčím. Takže samozřejmě šablona jako prase. Taktéž stále prudce charmantní Bellucci hraje plochou a šablonovitou figuru par excellence, její kreace machiavelistické a stoicky klidné byznysmanky působí skoro jako parodie. Nebo nezletilá kurvička, pasená vlastním otcem a v mezičase mezi svými kundšafty malující si obrázky pastelkami do skicáku, jak dojemné. Ani Pearceho zavilý vidlácký detektiv, spolu s jeho uvědomělým mexickým parťákem a uvědomělou indickou (sic) parťačkou, jdoucí po "těch grázlech nahoře" bez ohledu na to, že jim ''nadřízení házejí klacky pod nohy'', nejsou zrovna postavy z masa a kostí. Zkrátka otřepané šablony a otřepaná schémata, patos, melodrama, klišé a pseudoromantika a la Hollywood. Mám dojem, že hlavním smyslem filmu bylo pouze vytvořit role pro několik známých hereckých zombií, jinak nic nového nebo zajímavého nepřináší. Ale senilní Neeson mě aspoň trochu pobavil a podříznutí v závěru bylo nečekané a docela efektní. (23.05.2022)

„Proč jen mám na čuráku ten uzel? Co jsem to vlastně, kurva, chtěl? … Ahá, už vím, přišel jsem vás zapít. Ne, ne, ne, chtěl jsem říct „zabít“, jen jsem si to špatně napsal centrofixem na ruku! ... Ha! Moment, kdo jste? Vás už jsem někde viděl. Kde to jenom bylo? Jo, vlastně, na fotce s nápisem „K likvidaci“. Víte, jsem teď docela v kurzu, furt si mě někdo najímá a pomalu nevím, do čeho dřív píchnout, protože si pak vždycky zapomenu vyzvednout vražedné. Počkat, tady něco nehraje, proč mám na čuráku ten uzel …“ Tak, a teď si něco takového představte jako další ročník memoriálu dědy Nýsna, tedy seriózně míněný akční napínač o alzjheimvrahovi, určený zejména divákům, kteří už nedokáží udržet moč, přesouvají se jen s pomocí chodítka a hřbety třesoucích se zvrásněných rukou jim hustě pokrývají tmavohnědé stařecké sqrny, avšak stále se ještě nechtějí nechat odvézt do starobince nebo na šrotiště. Máte? A jak to vidíte? Já si tedy musím rvát pěst do držky, abych si hurónským smíchem nepoprskal fiži. To děda Nýsn, který mimochodem již před více než dvěma lety prohlásil, že už nikdy, ale absolutně nikdy nebude točit akčňáky, je jinačí bumouš! Krutohustě pajdá po place a kouše, saje, rdousí o třicet let mladší a třicet kilo těžší gorily, přičemž své odborné ischiatické gerontochvaty občas doprovodí kyselým porcelánovým úsměvem, jenž zřetelnou mimikou atrofovaných obličejových svalů nade vši pochybnost vyjadřuje, že si děda zase skřípl ten povislý pytel v zipu svých tesilek, když se mezi klapkami hodinu snažil prostaticky vychcat. Jako, je to rozhodně o 30 procent méně hloupé, o 30 méně trapné a o 30 méně patetické než předchozí dědův zvratek, natočil to kdysi solidní a zkušený režisér, naposledy zahnít se v tom snaží i mnoho jiných hereckých mrtvol a svou účastí v něčem takovém se zjevně do hrobu pomalu chystá i dosud skvělý a pod cenu se neprodávající Víťa Pirc. Ale co naplat, když je předloha popsaným hajzlpapírem a manifestem kauzálního kokotismu, a navíc ty ještě z posledních sil jakž takž hrající kašpary totálně vynulovali kohortou naprosto obludně prkenných až trapných Hispánců. Avšak největším zklamáním, ba neřkuli šokem až zděšením, pro mě bylo naprosté zhroucení mých masturbačních fantazií. Zkurvený časozub totiž proměnil nejluksusnější štěrbinu, jaká kdy rozkmitávala mou pravici, přirozeně neodolatelnou a v kramflecích pevnou plnotučnou italskou velekundu v nepřirozeně afektovanou otylou polskou matronu po přechodu, držící pohromadě jen sekunďákem a litry formaldehydu. Ach jo, tempus fugit, aneb jak říkáme my, klasičtí vzdělanci - „Letí to, kurva!“. No nic, dopíšu a panicky běžím k zrcadlu optat se, jestli jsem pořád druhý nejztepilejší feshák hned po Sněhurce, nebo už je to taky v hajzlu. (26.05.2022)

Jiný den, stejný Liam. Jeho filmy už si vytvořily vlastní žánr “Neesonovky”, protože natočit desítky filmů, které mají tak stejnou šablonovitou kostru a tak nevýraznou akci, to už chce talent. Věk člověk bohužel ale nezastaví, a tak zde jde jen o starého páprdu, kterého chce jeho gangster agentura mrtvého, protože odmítl zabít 13letou holku. Akce zde moc není, zato napětí je budováno překvapivě slušně a celý film ačkoliv není nijak výrazný, tak mě alespoň nesral natolik, abych si ťukal na čelo, co za blbost jsem si zase pustil, a to se mi u nových Neesonovek stávalo poměrně často. Z toho důvodu dám klidně průměrnou trojhvězdu, kterou divák může úplně bez výčitek vynechat, ale když není do čeho píchnout, tak se překousnout dá bez újmy. (27.05.2022)