Chudiatko

Bizarní - slovo, co by dokázalo vystihnout naprostou většinu z podstaty tohoto filmu. Ale ono to nestačí. Ono je to celé mnohem složitější. Napadají mě taky slova, jako je perverzní, nevídané, nebo dokonce pohádka. Neuvěřitelně hravý a (nejen) v dnešní době sotva napodobititelný film, kde slepice mají prasečí hlavu, ženy s mentalitou mimina skalpelem probodá obličej mrtvému muži a Willem Dafoe rozebírá svůj proces, jenž musí předcházet k jeho onanii (která by mimochodem svou silou rozsvítila půlku města), ale nikoho to nepohorší. A ke všemu Emma Stone začne vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi jablkem a okurkou - a Vy se jen zamyslete, v jakém slova smyslu. Ale vůbec nic z tohohle filmu není ani trochu pohoršující, nikdy to nezkazí příjemnou atmosféru, jakou film nepřetržitě po dobu trvání předává. Vše to podává zcela přirozeně a cokoliv, co by Vás kdekoliv jinde pohoršilo, Vám toto nenuceně vysvětlí, že to prostě nějak patří k životu a když se prostě odpoutáte od toho, abyste se furt báli něčeho a budete o ''tabu věcech'' normálně mluvit, vůbec nic to nezmění. Ale to samozřejmě není vše a raději začnu pěkně od začátku. Film začíná a Vy si jen říkáte, co se asi stane. Najednou se začnou objevovat všechny ty bizarnosti (které Vám ale na konci ani náhodou nebudou připadat bizarní) a Vy si říkáte, do čeho jste se to zapletli. A najednou zkrátka nadejde čas, kdy Vám je představena krása filmařiny v praxi. Nápaditost a hravost, nadšení, se kterým tvůrci museli ustavičně pracovat, aby stvořili tuto novodobou klasiku, je z toho zkrátka ustavičně cítit. Neustále překvapující kamera (cením natáčení na film), zábavné efekty (vypadající jak 50. let, jen s tím detailem, že prakticky převedeny do roku 20. let 21. století), barvitá výprava a kostýmy, ale především pak herecký ansábl, kde se nedá najít jediná chyba. Tomu všemu ovšem holduje Emma Stone, která zkrátka a dobře předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů... jestli čekáte nějaký dovětek, tak nečekejte, protože ten nebude. Je to jeden z nejlepších hereckých výkonů. Tečka. A ostatní jí s neuvěřitelným nadšením sekundují. především pak Willem Dafoe a Mark Ruffalo, který je tedy o něco méně sympatický, ale tak to být má, takže nevadí. Film též disponuje mnoha zajímavými a chytrými myšlenkami, které srozumitelně, chytře a nenuceně mluví o našem světu, o pokrytectví a o tom, co je v životě důležité (a o průměrné mentalitě lolkohráče: ,,Ty vole, ta žena mluví!!!''). Yorgos Lanthimos (nebo jak že se tedy opravdu píše, protože tohle už je třeba třetí verze jeho jména, co jsem našel) vytvořil zkrátka téměř dokonalý film (to téměř je tam kvůli několikero minutám na závěr, které ne, že by byly špatné, jenom už nešlapou tolik na plyn a je to škoda), který si snad se vší radostí pustím kdykoliv znovu. Bella Baxter je jednou z nejzajímavějších filmových postav (a důvodu není pomálu) a tohle je jeden z nejpozoruhodnějších filmů, co vznikli. Jinak nevím, jak to popsat. Instantní klasika a nucená povinná četba (respektive zhlédnutí). 9,5/10 Více ZDE: (jestli to tedy je více, protože jak je vidno tady, ono se o tom nedá moc srozumitelně mluvit - je to prostě super). P.S. na Oscarech má konečně Oppenheimer rovnocenného soupeře (ale osobně tedy asi fandím Nolanovi, sry) P.P.S. Jestli bude někdo tenhle film používat k propagaci ženské samostatnosti a feminismu, tak mě fakt nasere. Ano, ve filmu je nezávislá žena, ale rozhodně se to nesnaží nijak nutit. A taky je samozřejmě absolutně jasné, že ženy jsou nezávislé. Tak prosím, nevyužívejte tenhle film k politickým důvodům (stejně, jako mnozí naložili s Barbie a noha a mnoha dalšími, i jinak orientovanými filmy). Prostě si to užijte a na světě bude hej. (26.02.2024) (menej) (viac)

Velice zajímavý film, který přišel ke konci roku 2023. Ani nevím, kde mám začít, protože v tomto filmu se toho událo tolik, že jsem ještě všechno nedokázal ani zpracovat. Někdo to nazývá homofobním filmem jako byla Barbie, já to spíše nazývám naprosto něčím novým, co tu doposud nebylo. Příběh mi totiž ve své podstatě dost připomíná klasiku Frankensteina, protože Willem Dafoe je mu vesměs dost podobný. Má svou laboratoř díky ní zachrání Bellu Baxter, kterou hraje výborná Emma Stone, tím, že jí vymění její mozek s mozkem jejího dítěte. Akorát to má samozřejmě jeden háček a to takovej, že Bella se bude chovat jako dítě. Emma Stone tuhle roli zahrála naprosto skvěle a hlavně kvůli ní dávám tak vysoké hodnocení. Řekl bych, že se zatím jedná o její nejlepší film v kariéře a jednoznačně bych jí přál toho Oskara. Její postava totiž po celý film prochází značným vývojem a právě to vystihla výborně. Na začátku se jedná o retardovanou dívku, která sotva mluví a chodí, ale na konci se jedná o "vznešenou" dámu, která je schopná založit rodinu a chová se jako "normální" člověk. Z ostatních herců musím zde také vyzdvihnout Marka Ruffala, kterého je fajn konečně vidět v nějaké jiné roli než Hulka. Velké plus patří rozhodně taky kameře o kterou se postaral Robbie Ryan. Celé prostředí filmu totiž kombinuje mnoho lokací z mnoha zemí a krásně se prolínají dvě doby. 19. století, kde vždycky mám v hlavě Londýn, průmyslovou revoluci a jak všechno začínalo jezdit na páru, a pak vzdálenou budoucnost, kde auta levitují. Někdo by mohl říct, že jakej debil tohle vymyslel, ale za mě je to velice dobrý krok, protože spolu s nádhernými barvami celého filmu to tvoří fakt hezký výsledek. Když je ještě film doplněn o hudbu od Jerskina Fendrixe, která je velmi úderná, tak celý film posouvá zase o laťku výš. Silné momenty více zveličuje a zvážňuje, naopak vtipné a romantické scény více zvolňuje a uhlazuje. A dostáváme se k té největší kontroverzi celého filmu. Základním a největším tématem a pointou celého filmu jako tomu bylo u Barbie je totiž ženská emancipace. A to samozřejmě vyvolalo hromadu negace a kritiky. Jenže ono to není tak jednoduché a nejde pouze o ženskou emancipaci. Jde hlavně o to, že to je jako z pohledu mužů. Proto si často utahují ze společenských konvencí a hlavně z mužů. A to je základní rozdíl mezi Barbie a právě tímto filmem. Tady se Bella osvobozuje tělesně, a proto zde najdeme hromadu sexuálních scén nebo scén, kde Bella masturbuje. Na někoho těch scén může být až moc, ale když divák pochopí, co se tím tvůrci snažili říct, tak to ani člověku nevadí a moc to nevnímá. Celkově je to za mě dílo, které je pro mě posledním a nečekaným překvapením roku 2023. Zlaté glóby si to naprosto zasloužilo a doufám, že si ještě letos odnesou aspoň nějakou tu oskarovou sošku. Film bych doporučil zejména lidem, kterým se nelíbila Barbie, protože ne vždy musí být téma ženské rovnoprávnosti ve filmech špatné a ne všechno musí být hned homofobní. A tento film je toho nádherným příkladem. 9/10 (02.03.2024) (menej) (viac)

(7/10). Představitel řecké divné vlny Yorgos Lanthimos přišel se svým dalším filmem a musím konstatovat, že s přibývajícím počtem jsou jeho filmy víc a víc dostupné široké veřejnosti. Pořád se jedná o prapodivnou podívanou, ale alespoň se dá v těchto snímcích něčeho chytit. Jejich celkové vyznění se dá alespoň nějak pochopit a nezůstane vám v hlavě vyvrtaný pouze kráter, který nemůžete zaplnit žádným vysvětlením. Poor Things totiž od prvních minut jasně ví, čím chtějí být a to se nám také režisér snaží prezentovat. Z počátku to na diváka může působit kapku ujetým dojmem a ani já jsem nebyl výjimkou. Koneckonců jsem absolutně netušil do čeho jdu, protože Yorgos Lanthimos je nečitelnou knihou a vždycky přijde s něčím jiným. Kdo tedy očekával slušnou komedii, tak se během prvních minut stihl několikrát spálit. Tento snímek totiž rozhodně není pro každého a kdo je na citlivější na témata zneužívání dětí, tak jej může první třetina filmu patřičně vyděsit. Film vás doslova vhodí do celkového dění a divák je jím patřičně šokován. Je totiž svědkem surrealistického výjevu, který tady dlouho nebyl. Je to svým způsobem nesmírně kouzelné, protože na vás tím pádem film dokáže svým vizuálním stylem promlouvat a dýchat skrz obrazovku. Nádech futurismu dodává snímku finální kouzelný punc. Poor Things jsou v mých očích takovým dvojčetem od Barbie, protože zde můžeme sledovat řadu podobností. V první řadě jsou to filmy, které nezajímá, jestli přistoupíte na jejich hru. Pokud ne, tak budete po zbytek stopáže patřičně trpět. Kde filmy však splývají asi nejvíce je samotné téma, které se Poor Things daří prezentovat daleko lépe než jejímu růžovému dvojčeti. Bella Baxter vyráží do světa, jako nepopsaný list hravého papíru a zjišťuje, jaký venkovní svět doopravdy je. Včetně jeho světlých i stinných stránek. Na celkovém zážitku tomu hodně přidává hudba, protože Jerskin Fendrix dokázal dokonale vystihnout celkový tón filmu, který na vás díky tomu daleko lépe dýchá. Svůj podíl na tom mají samozřejmě i herci, v jejichž čele stojí kouzelná Emma Stone. Před tímto filmem jsem byl přesvědčený, že Oscara si letos odnese Lily Gladstone, ale po tomto snímku to bude ještě hodně zajímavé. Místy jsem až žasnul nad jejím detailním herectvím, kdy dokázala precizně zachytit výrazy a emoce, které by malé dítě nejspíše prožívalo. Po jejím boku je zde jako vždy spolehlivý Willem Dafoe a mnozí diváci by možná namítali, že těch pár jizev mu naopak přidalo na kráse. Posledním hercem, kterého nelze opomenou je Mark Ruffalo. S tímto hercem mám však zásadní problém a dokázal bych si v jeho roli představit někoho jiného. Třeba rovnou Colina Farrella, který hrál v posledních projektech režiséra. V konečném důsledku pro mě Poor Things nejsou nejlepším filmem tohoto režiséra. Toto místo stále drží The Killing of a Sacred Deer, který je mi svým tématem bližší. I tak se jednalo opět o jedinečný zážitek, který byl sice místy dosti natahovaný, ale nakonec to všechno hezky zaklaplo. "Mrs. Prim? Bella discover happy when she want. You are a sour face, but I fix you. Close eyes. - No! - Just wait. It takes a moment. - She grabbed my hairy business. She is sick! " (06.03.2024) (menej) (viac)