Réžia:
Carl Theodor DreyerScenár:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrajú:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (viac)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(viac)Recenzie (127)
Film je založen na detailech tváří jednotlivých aktérů procesu, kteří tak svou mimikou prozradili daleko více, než kdybychom slyšeli co povídají. Pro Johanku z Arku bylo utrpení umírat za "svou" pravdu, pro mně bylo utrpením sledovat verzi bez hudebního doprovodu, proto je můj pohled na film o to kritičtější. Škoda, že jsem neviděl tolik vychvalovanou verzi s hudbou Richarda Einhorna, protože můj zážitek by byl jistě lepší. ()
Jeden z vrcholov nemého filmu s pre mňa milou historickou tématikou a geniálnou hudbou, ktorá veľkou mierou prehĺbila už i tak veľký sugestívny zážitok. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na herecký výkon M. Falconetti, ktorej stvárnenie panny Orleánskej patrí k tým najlepším aké som doposiaľ videl. Škoda, že sa nezachoval pôvodný originál snímku. 85/100 ()
Tenhle film je jako emocionální dynamit. Co se zdá ze začátku jako malý plamínek, je ve skutečnosti pouhé zapálení rozbušky. Postupem času si začnete uvědomovat sílu filmu, abyste na konci skončili chtě-nechtě rozcupovaní na kousky. Rafinovaná práce s detailem a úhly snímání, neskutečná přesvědčivost hlavní protagonistky a hudba Richarda Einhorna jsou v kombinaci skutečně zdrcující. ()
(Verze: 97 minut) Zpočátku mě poněkud iritoval fanatický, mimoňský výraz hlavní hrdinky (stejný přívlastek by se dal použít i pro její odpovědi) a stejně tak tomu bylo i v případě téměř trvalého „zánětu spojivek“. Ale s postupující stopáží jsem své stanovisko musel přehodnotit, protože odehrát tímhle stylem celý film ani tak nehraničí s hereckým, jako spíš nadlidským výkonem, a po projekci musím přiznat, že tenhle způsob ztvárnění postavy měl rozhodně cosi do sebe. Film ovšem nebyl zajímavý jen hlavní protagonistkou, výborný casting se podařil i v případě lstivých a zrádných „pánbíčkářů“ (v čele s „tomuto-knězi-důvěřuj“ křivákem) a primitivních strážných. Emočně silný začal snímek být s příchodem do mučírny a od té chvíle mě film začal dost bavit. Což ještě vygradovalo v nečekaně akčním a hodně působivém závěru, který byl na celém filmu to nejlepší a celkový dojem z něho značně povýšil, v mých očích až na slušné 4*. ()
Velmi známý film, o kterém toho bylo hodně napsáno. Dodnes má svoje kvality. A to nejenom filmařské, ale i spirituální. Dreyer vycházel z autentických soudních záznamů. Film je zajímavý tím, jak sleduje celý proces. Vše je ale zredukováno do jednoho dne, což není historická pravda. Střídá soudní síň a mučírnu (podle dokladů Jana ve skutečnosti pravděpodobně mučena nebyla). Film se nezabývá tím, že Jana byla autentická bojovnice, která posunula francouzské dějiny. Na filmu je důležité duchovní utrpení Jany a její duchovní prožitek. Na němém filmu je samozřejmě nejzajímavější obraz. Zde s mnoha ostrými detaily. Kameraman se dívá na tváře Jany a soudců z podhledu z vykopané díry. Tím je zdůrazněna až karikaturnost postav. A Dreyer dokázal z představitelky Jany vymáčknout dokonalé emoce. I slzy musely být pravé. Maria Falconetti byla neznámá herečka, kterou Dreyer pro film objevil. Jana z Arku byla pravděpodobně postižena psychickou chorobou, slyšela různé hlasy... Ve filmu se objeví řada známých i neznámých herců i neherců. Scéna je plochá a není nijak zprostorněná. Zajímavostí je, že film shořel a zůstala jen kopie s cenzurními zásahy, s kterými režisér nesouhlasil. Pak byl ale negativ nalezen v norském psychiatrickém ústavu. Doporučuji film shlédnout s hudebním doprovodem skladatele Richarda Einhorna. ()
Galéria (93)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (19)
- Jako scénograf na Dreyerově filmu pracoval Hermann Warm, který navrhoval dekorace i pro Kabinet doktora Caligariho. (Hwaelos)
- Režisér namiesto literárnych spracovaní príbehu vychádzal zo súdneho protokolu. (Adam.Kubala)
- Režisér Carl Theodor Dreyer prý nechal herečku Marii Falconetti (Johanka) klekat na ostrý kámen a výrazy utrpení, které natočil, pak ve střižně přehrával, aby vybral ty nejlepší, vypadající opravdu bolestivě. (Terva)
Reklama