Necronomicon

Tak tohle je docela zklamání a začneme hned tím prvním, jelikož zde vystupuje samotný Lovecraft, (kterého hraje výborný Jeffrey Combs) tak sem čekal nějaké zajímavé propojení s povídkami. Aaa tohle neni Lovecraft, který je znám široké veřejnosti, jako podivín, který žije se svoji matkou a straní se lidí, tohle je Lovecraft který se jen tak ničeho nezalekne a klidně zlikviduje i nějaké ty potvory. Ale teď k povídkám. První povídka má tématicky asi nejblíže k samotnému Lovecraftovi a nejen tím, že Lovecraft čte ten příběh a hlavní protagonista čte další příběh, který se stal jeho předkovi, ale hlavně tím pojetím. Tedy gotická usedlost, něco bydlí ve sklepě a moc kterou v sobě Necronomicon skrývá a byť to končí dobře, což je dost neobvyklé, tak se mi taky nejvíc líbila 4*. Druhá povídka, kdyby neměla fajn rozklad a Lovecraftovský konec, tak by asi ani nestála za řeč 2*. Třetí povídka, v sobě taky skrývá konec jako od Lovecrafta, ale jede se v ní hlavně gore a nějaká pointa, či něco víc se v ní neskrývá, což je škoda 3*. Nicméně až na první povídku, která se snaží být co nejvíc originální, tak zbylé dvě mají stejný problém, odehrávají se v moderní době a je z nich celkem i patrné, jak celé skončí, takže neumí překvapit. Od tohohle filmu, sem si dost sliboval a nakonec, to skončilo v průměru a to je škoda. (17.10.2020)

Ale Necronomicon!¬         H. Lovecraft, mistr hrůzy, objevitel knihy Necronomicon a slizké prastaré rasy bytující v hlubinách země či moře, dovedl psáti tak působivě, že udržuje v napětí čtenáře i v povídkách čítajících desítky stran. A i když námět je v jednotlivých povídkách často opakován, nebrání to novému záchvěvu úzkosti při čtení další povídky, neboť neznámé zůstává děsivým a nepoznaným, byť by vystoupilo v nějaké tvářnosti na povrch zemský. Toto neodhalení je pravým opakem analytické psychologie, takže se dá říci, že čtenář je trvale držen v hrůze z každého šelestu, z každého pohybu kdesi ve tmě, v níž zablýsknutí světla probouzí vášnivé přání: Proboha, ne! Nechce věděti, tuší, že poznal by tajemství příliš strašlivé... Ano, to je Lovecraft.¬                 Svázání tří příběhů, z nichž každý měl na starosti jiný režisér, jaksi do jedné kytice je asi největší slabinou snímku jako celku. Upoutanost je tříštěna příběhem svazujícím, pravý to opak Lovecraftovy mistrné techniky psaní. Použité působky jsou poněkud hrubšího vyznění než Lovecraftovo jemné předivo slohové. A tak celkový dojem je za jedno roztříštěný, za další z jednotlivých povídek se nevynořuje ani tak Lovecraftův duch jako spíše vystrkuje své údy docela jiný svět C. Barkera, případně spisovatelů jemu podobných. (14.02.2011)

Všetko sa to točí okolo knihy necronomicon a od toho čo zo sebou prináša.Tentokrát nebudem hovoriť o konkrétnych príbehoch ale o celku z ktorého som troška zmetený.Masky boli niekedy slušné a niekedy hrozné.Pre mňa to nieje klasicky poviedkový film,lebo tento sa sústreďuje hlavne na celok a to preto lebo tu niesu rozdelené príbehy a to je chyba a to hlavne preto že sa v celkovom príbehu strácajú súvislosti.Je tu neskutočne veľa slizu i gore a aj veľa nechutností.Ale celok sa mi zdal ako jeden veľmi bláznivý vtip.Príbeh a dej filmu bol neskutočne absurdný a aj spracovanie bolo strašne prehnano zúfalé. (31.08.2014)

Solídna lovecraftovka, ktorá ale už vo svojej dobe musela zrejme pôsobiť ako reminiscencia osemdesiatok. V dobe už rozbehnutých počítačových trikov ide skôr o retro a asi by bolo lepšie, ak by v osemdesiatkách aj vznikla. Každopádne poviedky sú veľmi rozdielne, násilie v nich explicitné a atmosféra hutná. Niečo ale tomu chýba a ak tento film náhodou milujete, asi ho považujete čiastočne aj za guilty pleasure. Poteší dramaturgia; orámovanie poviedok návštevou Lovercrafta v tajomnej knižnici a zároveň príbehov v príbehoch z už čítaných kníh. Ak by som mal k snímke nostalgický vzťah a nevidel ju prvýkrát až v neskoršom veku, určite by som dával vyššie hodnotenie. 70% (06.10.2022)

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy. (28.03.2011)