Necronomicon

3 filmy v jednom, podľa poviedok H.P.Lovecrafta. 3 rozdielne príbehy z troch rozdielných dôb od troch režisérov s troma odlišnými pohľadmi na Lovecraftovo dielo. Prvá má skvelú atmosféru, a keby film vydržal v tomto nastúpenom smere, bol by to skvelý zážitok v tradícii Lovecraftových chorobných predstáv. Druhá poviedka je výrazne slabšia, obsahovo nezaujímavá a neoriginálna je aj jej forma, ktorú zavŕší samoúčelná, trikovo mizerná sekvencia. Tretia je typycká béčkovina, jasný Yuznov rukopis, t.j. rozporuplná. Pre jeho fanúšikov skvelá, avšak pre fanúšikov H.P.Lovecrafta je to päsť na oko. (31.10.2004)

Brian Yuzna a jeho "krvavé slizárny" jsou sice labůžo slibujíc béčkovou atraktivnost, ale Necronomicon mě popravdě moc nesebral. Ba co víc, dokonce jsem u něj párkrát usnul a poctivě ho od místa posledního podřimování dokoukal. Motá se sice kolem sexy tématu ala Necronomicon, jehož strůjcem je literát H.P. Lovecraft, ale sám v poutavosti značně pajdá. Přišlo mi to tak všechno nějak nahňácané dohromady a ušité horkou jehlou, což je obrovská škoda. Sliboval jsem si mnohem víc. (04.10.2016)

Povidkovy film z dilny Briana Yuzny, samozrejme na motivy del H.P. Lovecrafta. Tri naprosto rozdilni reziseri zfilmovali povidky The Rats in the Walls, Cool Air, The Whisperer in Darkness a cele to obalil Yuzna pribehem o Lovecraftovi a jeho patrani po Necronomiconu. V roli slavneho spisovatele se naprosto logicky neobevuje nikdo jiny nez Jeffrey Combs a cely pribeh o tom jak pise sve povidky je pomerne zabavny.... Prvni povidku natocil Christophe Gans a atmosferou se nejvic priblizuje Lovecraftovi. Navic se opira o dobre herce, predevsim Richard Lynch je skvely....Prostredni povidka je nejnudnejsi, zodpovedny za ni je Shusuke Kaneko, kde tenhle se vzal u Yuzny to nechapu :)..... No a zaverecnej kousek tocil sam Yuzna a jde o jeho typycky gorefest. Misty je to opravdu lahudkove brutalni, ale chybi tomu atmosfericnost prvniho pribehu. (28.09.2004)

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy. (28.03.2011)

Lovecraftova zvrácenost je v příbězích sice cítit, ale ty jsou nicméně natočené docela nezáživným stylem, až se nakonec divím, jak se mi to mohlo vůbec líbit. Necronomicon tak zůstává přehlídkou gore bez nějaké větší hororové atmosféry (první díl se o ni snažil asi nejvíc). Avšak ty povedené efekty a oku lahodící masky, mě ji v tomto případě dokázaly alespoň z části nahradit. 70% (01.02.2010)