Pavučina

V rámci drogové prevence je to mimořádně záslužný film. Dodneška si pamatuju ty zmatené postavy, prázdné oči a dokonce ošklivou nahotu. Na filmu jsme byli povinně se školou v kině a považuju za jeho výraznou zásluhu, že nikdo z našeho ročníku neměl nikdy s fetem žádný problém. Nevím, jestli tak film působí dodnes, ale tehdy to byla síla. (15.03.2009)

Oproti předloze je film více zaměřen na prostředí léčebny, což na člověka, který nemá s ničím podobným zkušenosti, určitě působí velice silně. Nejde ale o to, diváka vystrašit, ale spíše ho ujistit, že do podobné situace, se může dostat kdokoliv, včetně jeho samého. I proto je Pavučina tak naléhavá a neztrácí časem nic ze své intenzity. Velice působivý je tu mimo jiných František Husák v roli dokotora. Rozhodně stojí za to si dát tu práci, tento film někde najít a shlédnout. (14.08.2006)

SAMPLE Z FILMU - INTERPRET : Hermafrodit ALBUM : Obráběn a mnohonásobně rozčtvrcen v zajetí ozubených kol SKLADBA : To není otázka vůle. 1) " Základní motiv v životě každého toxikomana je jeho droga, respektive zoufalý stav, když tuto drogu nemá. V té chvíli se z něj stane štvanec, který pořád před něčím utíká, dokud ho jeho droga neuštve až k smrti." 2) "Vážená paní to není otázka vůle, protože tady jde o nemoc." 3) "Bojím se toho, co můžem mladým lidem, kteří drogy důvěrně poznali místo nich nabídnout. Kulturu, sport, nějakou zájmovou činnost ? Nevim." ALBUM : kompilace Midnight café SKLADBA : Bezejmenná " Jak se jmenujete ? Řekněte nám něco o sobě. Pojďte tady do středu a řekněte nahlas svoje jméno. Prosím Vás, víc nahlas by to nešlo ? Zase chcete dělat advokáta paní doktorko ? Za jméno Vám tady hlavu neutrhneme. Radka Valtrová." (04.04.2009)

Je vidět, že režisér Zaoral původně film pojal jako ryze amatérský snímek a teprve po pár letech ho dotáčel pro plátna kin. Film se z velké části odehrává za zdmi psychiatrické léčebny, kterou obývají drogově závislí, alkoholici a další podobná vytříbená společnost. Ve své době určitě odvazové, nahotu neskrývající, nicméně chaotické, ale díky neznámým tvářím a skutečným pacientům léčebny Pavučina vyznívá autenticky a nejvíc jako dokument, který se snaží odhalit temné stránky duše drogově závislé Radky (Eva Kulichová), ale nejen jí. Zvláštní jsou různé filtry, přes které kameraman snímá záběry, přes černobílou až po různé kolorované zabarvení. (03.06.2019)

Ač jsem viděl film už hodně dávno, leccos mi z něj utkvělo v mysli, nejen drsný závěr. Po opětovném zhlédnutí musím říci, že osten provokativnosti se mírně otupil, syrová výpověď ze světa drog ale zůstává. Velkým plusem je nekvalitní technický materiál, který vytváří dojem dokumentu (dnes moderní, tehdy z nouze ctnost). Jen jsem měl tentokrát pocit, jakoby se příběh odehrával v sedmdesátých letech (oblečení, prostředí, hudba), i když je fakt, že takzvané máničky (ano, tehdy oblíbené dělení na somráky, vexláky a zbytek) vydržely až do konce osmdesátých let. Přesvědčivý výkon E. Kulichové mě opět zaujal stejně, jako i ostatních aktérů. Bezchybný M. Macháček v roli dobrosrdečného, leč tvrdého lékaře, i F. Husák měli zdatnou oporu v personálu i pacientkách. Pavučina otevřela dveře pro do té doby spíše tabuizované téma a byla následována dalšími, na tehdejší dobu, odvážnými snímky - Proč? a Bony a klid. (20.02.2019)