Knoflíkáři

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground. (19.02.2007)

Jeden z nejhorších filmů, které vznikly za existenci samostatné republiky. Velmi špatný scénář, ostatní složky průměr. Jediné, co stojí za zhlédnutí jsou ucházející herecké výkony, které tento film vytáhly aspoň na dvě hvězdičky. Udělení Českého lva tomuto filmu za nejlepší scénář a nejlepší film bylo zatím největší šlápnutím vedle v historii ČFTA. Povídkový film, který se prostě nepovedl. A to hodně. (11.01.2003)

Zelenka je naprostý fenomén a Knoflíkáři jsou jenom dalším potvrzením tohoto tvrzení. Jsou sice lehce slabší než naprosté Zelenkovi kulty jako Samotáři, ale i tak skrývají nepřeberné množství geniálních momentů a skvělých hlášek, které už zlidověly. Forma překrývajících se příběhů je dostatečně atraktivní a dění v nich také. Sice můžeme některé epizodky hodnotit jako trošku méně povedené, ale jako celek Knoflíkáři působí vyváženě. A to i díky výbornému Jiřímu Kodetovi a také díky vynikající epizodce Hrušínského s Holubovou. Další Zelenkův kult. (12.04.2016)

Hlavní předností tohoto nadprůměrného filmu české produkce hraného filmu devadesátých let je jeho důsledná kompoziční provázanost a strukturní propojenost i až překvapivě působící autorská zralost. Režisérovo vyjádření, že filmem chtěl reagovat na kompoziční i scénáristickou a obsahovou rozbředlost většiny filmové produkce té doby, je stejně sympatické jako jeho další takřka historizující vyjádření o době natočení filmu, která podle jeho názoru vejde do dějin jako devadesátá léta České televize éry Mathého. Řekl bych, že dnes, s odstupem, můžeme už poměrně důvodně dodat, že měl pravdu. Kvalitě tohoto povídkového "knoflíkářského" filmu, jehož hrdinové žijí takřka bez rozdílu v podivné virtuální realitě, z níž čas od času tak či onak - přímo i nepřímo - spadnou do skutečnosti, výrazněji neublíží ani tematická, ani obsahová, ba ani herecká (diletantský výkon kontroverzního výtvarníka Davida Černého) rozkolísanost jednotlivých povídek. Nejvíce mne oslovilo dílko PITOMCI, jež s až formanovskou bezohlednou důsledností zrcadlí čecháčkovství pro změnu nejnižších vrstev společnosti, aniž by rezignovalo i na její špičky (POSLEDNÍ SLUŠNÁ GENERACE); své vrcholové okamžiky tu nesporně prožívají Eva Holubová a Rudolf Hrušínský III. (Z celkové linie díla nevybočuje ani jeho ideové vyznění (závěrečný psychologův telefonát s duchem amerického hirošimského pilota). Jsem přesvědčen, že tuto velmi nesentimentálně věcnou stránku KNOFLÍKÁŘŮ by ocenil i neúprosný kritik polistopadové idyličnosti Karel Kryl. Obsáhlá Zelenkova tvorba zahrnuje - velmi často ve špičkové kvalitě - poměrně širokou žánrovou i obsahovou paletu (nedoceňovaná televizní ISABELA). Je nesporné, že zdánlivě nenápadný Hřebejkův a Chaunův spolužák patří ke špičkovým zjevům naší dnes už vlastně střední filmařské generace. (02.03.2009)

Stejně jako bylo v těch letech vyjímečné Rádio 1 (Ja Šmekt Gút - Radio Ajnc!), zjevil se jako blesk z čistého nebe tenhle skvělý povídkový film. Povídky jsou místy dost psycho, ale všechno drží skvěle pohromadě - štěstí v Kokuře, duch amerického pilota bombardéru B29, záliba knoflíkářů, plivání na osmičku ad... Tohle je za 4 ucvaknuté knoflíky. * * * * (04.07.2012)