Rok ďábla
Year of the Devil
Réžia:
Petr ZelenkaScenár:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrajú:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (viac)Obsahy(1)
Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe. Jarek Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor v novém filmu režiséra Petra Zelenky a jeho přátel... Děj filmu se odehrává v letech 1992 - 2000, střídají se v něm hrané scény, které jsou rekonstrukcemi skutečných událostí let minulých nebo součástí fiktivního děje, s unikátními záběry archivu Jarka Nohavici a ostatních postav filmu... Rok ďábla je příběhem člověka, který se postupně vymanil z vlivu alkoholu, nahrávacích společností a médií, ale zoufale osaměl. Jak sám říká: Být Nohavicou v roce 2000, to je hodně o samotě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (397)
DVD s Rokem ďábla som si pustil neplánovane a okrem hmlistého dojmu, že tento film niečo vyhral na Českém lvu som ani nevedel, že je to nejaká komediálna fikcia o jednom období života a tvorby Jarka Nohavicu. Je to celkom zaujímavý film, ktorému k úspechu dopomohla príťažlivá hudba a zábery z koncertov. Medzitým sa to miestami trochu vlieklo, aj keď sa to dalo bezproblémovo prežiť. Najväčší dojem na mňa urobila nejasná hranica medzi dokumentom a fikciou, ktorú som párkrát neúspešne hľadal. ()
60 % - Nohavicu mám rád, Plíhala taky, Čechomor jakbysmet, filmy Petra zelenky zbožňuju. Smícháno dohromady je to ale tak trochu jako dort, co pekli pejsek a kočička. Od každého trochu, celkem nic moc. Písničky si radši poslechnu na koncertě, mít je podbarvené násilným rádobypříběhem nebylo zase až tak nutné. ()
Tak já nakonec ty 3* dám, ale jen to jen o chloupek. Předpokládal jsem, že Rok ďábla bude působit mnohem silněji a kompaktněji. Už proto, že jsem svého času učinil dobrou zkušenost se Zelenkovým mystifikačním kvazidokumentem Mňága - Happy End. Přemýšlím, co na mě působí tak rušivě, a nejspíš je to ten celebritální rozměr filmu. Nohavica, Plíhal i Čechomor hrají fakticky sami sebe a objevuje se tam množství skutečných Nohavicových písniček. Ten film se vlastně opírá o popularitu Nohavici a parazituje na jeho skutečných textech. Dobrá mystifikace sice využívá nějakého populárního fenoménu, ale není doslovná. Za velmi dobrý příklad považuju britský snímek The Rutles, který si dělal šoufky z beatlemánie. Rok ďábla sice obsahuje vtipné momenty a zábavné scény, ale řadu pasáží jsem ztrácel o film zájem. A abych se vrátil k tomu celebritálnímu rozměru snímku, ono je docela příznačné, že se v titulcích objevuje Jan Hřebejk nebo Saša Gedeon, kteří se objevili v jediném několikasekundovém záběru a představovali sami sebe. Mimochodem, Nohavica na mě působil tak nějak rušivě, role "herce" mu sedí mnohem hůř než klukům z Čechomoru. Celkový dojem: 50 %. ()
Naprosto geniální film. Začíná jako obyčejná zpověď vyléčeného alkoholika, pokračuje coby hudební skorodokument a končí...prostě neuvěřitelně. Hybatelem celé mystifikace není ani Jarek Nohavica ani Čechomor, ale Karel Plíhal, který se ve své roli vyloženě rochní. V paměti mi utkvěl taky J. Coleman, který je bohém v pravém slova smyslu. Petr Zelenka se tímto svým filmem rozhodně vyznamenal (v pozitivním slova smyslu) a dokázal, že je jedním z nejlepších filmařů mladé generace. ()
Mám rád Nohavicu, mám rád Čechomor a mám rád aj blonďaveho Plíhala, ale úplne mi stačí keď ich počujem (skvelý soundtrack). Film je fajn, ale okrem Nohavicovej teórie alkoholického kopca neprináša nič zapametania hodné. Aj keď toto je veľká pravda a to nielen pri alkohole. Ja som si na to spomenul pri filme Requiem For Dream. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (16)
- Když dokumentarista Jan v zoufalé situaci odevzdá České televizi dokument o Nohavicovi, vidíme při televizní projekci, že záběr snímá jiná kamera, která mimochodem zabírá i Jana s kamerou, na kterou údajně celý dokument točil sám. (bohhous22)
- Jaromír Nohavica se opravdu léčil z alkoholismu v devadesátých letech. (galba)
- Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)
Reklama