Bol raz jeden kráľ...

V poměrně krátké době po úspěšném uvedení filmu „Pyšná princezna" — přichází na plátna našich kin další film režiséra Bořivoje Zemana, natočený podle jedné z národních pohádek nazvaný „Byl jednou jeden král..." — Filmové dílo nechce být doslovným přepisem klasické pohádky, kterou naši mladí i staří diváci znají ze sbírky Bořeny Němcové jako „Sůl nad zlato". Autoři vycházeli z jejího fabulačniho základu a sledovali i hlavní myšlenkovou a morální náplň předlohy. V mnohém pak volili svobodný přístup k látce. Při srovnání pohádky Boženy Němcové a filmu „Byl jednou jeden král" — vidíme některé rozdíly. V pohádce královská dcera byla přinucena říci otci pravdu do očí a je za to vyhnána ze země. Nazpět se vrací teprve po smrti krále, plačíc nad jeho skonem. Ve filmu „Byl jednou jeden král" je nejmladší králova dcerka Maruška už docela jiná. Stojí na svém pevně a protože je přesvědčena o tom, že má pravdu, dovede se vzepřít i svému otci. Nevzdá se a nepovolí, dokud král nepřizná, že chybil a nejen před ní, ale před celým národem. Lid je ve filmu větší autoritou, větší silou, než je tomu v pohádce Boženy Němcové (postavy rybáře, zahrad nika a dudáka konfrontované s princem Krásným, Chrabrým a Chytrým, vdova-podruhyně). — Vedle těchto nových rysů, kterými autoři scénáře obohatili ideové poslání filmu, liší se jejich dílo od pohádkově předlohy Boženy Němcové ještě v jednom. Film „Byl jednou jeden král" — je veselejší, radostnější a ve svém úhrnu optimističtější. Filmový přehled 5/1955 (05.03.2003)

Kdyz jsem byla jeste mladym mladetem, nebyl to salek meho caje. Rozhodne jsem tuto zalezitost nevyhledavala, nebavilo me to. Ovsem dnes se casy meni stejne jako lide i jejich vkus. Jsem uchvacena primo uchvatne uchvacujicim zpusobem. Werich s Burianem si platnem primo protancili zlehka velkolepou cestu umenim. Ta souhra, ten vykon, ten pocit a umeni zaujmout, ta dokonalost herectvi, humoru, gest a revu je jako nekonecna davka poezie, endorfinu a heroinu dohromady. Totalni herecka bazen. Dokonale dialogy, bez jedine chyby. Dej ma stavu i balanc, smrnc i vkus. Neurazi, potesi, zahreje a rozesmeje. Ba dokonce smichy do kolen vas dostane. "Ja ze jsem tajtrlik, ty jses tajtrlik. Za prve nevim, co to je a za druhe me to urazi!" Vsechny sceny zahrane duem panu hercu se staly legendou a verim, ze jeste deti nasich deti i dale se u toho budou usmivat :))) (24.10.2012)

"Já jsem vždycky litoval, že jsme neměli žádné loďstvo. Maminka, to byl rozený admirál." Co slovo, to perla. co věta, to životní moudro. "Já už jsem pochopil, že na odbornou práci maj bejt odborníci." Tyhle hlášky platily tenkrát a platí neméně i teď. "On nemyslí pomoct jim. On myslí pomoct nám." A pevně věřím, že se popis charakterů bude hodit i na lidi a vlády za stovky let. (18.06.2007)

Milá a hezká pohádka. Kdy se pan král přesvědčí, že jeho nejmladší dcera ho má opravdu velmi ráda, a když podotkla, že ho má ráda jako sůl. Jídlo bez soli nebude nikdy ono...jak řekne kuchař, a má opravdu recht. Ale přeci jenom sůl nad zlato opravdu není, protože k tomu aby měl člověk sůl potřebuje mít zlato...ale dost ttoho rejpání, vždyť je to pohádka. Pan Werich dokazuje jaký byl prvotřídní herec, co slovo to perla, co gesto to skvělá scénka (...hezky se mi zdáš..., osobo stůj...). Škoda jen, že Jan Werich poněkud doplatitl na totalitní režim, a nemohl se u filmu více prosadit. (05.05.2007)

"Chce se mi spát. Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu." Král Já I. byl roztomilý, sluha Atakdále byl dokonalý, Chrabrý, Chytrý i Krásný princ byli jedineční a princezny mě moc nebavily. Ovšem hlášek tam byla spousta, mouder ještě víc a asi poprvé tam zazněla později zlidovělá věta: Za prvně nevím co to je a za druhý mě to uráží. Já sice na pohádky moc nejsem, ale s touto prvoligovou sestavou se potkávám poměrně pravidelně. Vlastně vždycky, když jsou vánoce a já si přitom dám půlhektarový lívanec. (14.01.2018)