Bol raz jeden kráľ...

Každý rok na Vánoce propadám sentimentu, usedám k televizi, dojídám zbytek bramborového salátu, přikusuji cukroví a koukám na krále Já prvního a jeho věrného nohsleda Atakdále, jak již po tolikáté přiměřeně vrazí další vejce do svého neustále kynoucího těsta. Sním o dětství, zarývám nehty do svojí malé židličky se žlutým puntíkem a odmítám opustit škamna prvního stupně základní školy. (26.12.2011)

Tak tenhle kousek patří jednoznačně do první ligy české pohádky, trošku mě ale vadí, jak se film mění podle toho jestli na plátně je někdo z dua Werich, Burian (v nejlepším případě oba dva) nebo ne. V tom druhém případě se náhle díváme na prachobyčejnou pohádku, ze které je cítit něco nepěkného... Naštěstí jsou ti dva pánové na scéně skoro pořád a když je nejhůř, zachraňuje situaci kuchař, případně princ Miloše Kopeckého... No tak kolik vám dáme, pane Zeman? "Přiměřeně, přiměřeně..." 80% (21.06.2006)

Moja najobľúbenejšia česká rozprávka. Proste krásne Maruškine modré oči, troch princov, opitého kuchára, dobrú starenku, záhradníka, hudobníka a ich dve rozmaznané princezné, najlepšieho kráľa na svete- Wericha a perfektného komika Buriana (naj scénka- "co mi lezeš do snu?") by som mohol pozerať dookola a stále by som sa bavil. (16.03.2008)

Ísť do polemík o to, či je resp. nie je - Bol raz jeden kráľ... (1954) klasikou využívajúcou humor ako náruživý stupienok odľahčenia, poučení a vľúdnej nálady je scestné. O tom sa s nikým prieť netreba. Ide o to, že z dnešného pohľadu je film trochu neobratný, a aby som docenil jeho rozprávkový svet skrz umením ako takým, nesmiem sa spoliehať na tieto nižšie štandardy (dramaturgická jasnosť) a pointovú celistvosť, okolo ktorej veľa muziky nevystaviam. 5* si zaslúži samozrejme Werich a jeho charizma, s ním dejové linky fungujú a rovnako alegorické poznámky s Burianom sú improvizačne vhodné a vtipné. Veď skúste sa mnohí trošku odosobniť a nazrieť na túto dejovú konštrukciu očami cudzincov a s vedomím, ako asi hodnotíte a vnímate diela s kultúrnou odlišnosťou a potom našinské (v tomto prípade české). Spokojnosť áno (dám predsa tie 4), kult ako taký - (pomôžem si ironickou poznámočkou teraz ja) nemastné neslané. (28.12.2015)

Odjakživa jsem nesnášel kulisové záležitosti, dvojnásob pokud šlo o pohádku. Proto u mě vždycky vítězila slovenská "Soľ nad zlato". Veškeré magično solného prokletí je nahrazeno směšnou úřední konfiskací a celé to má šedivý civilní podtón, i když nadpřirozena je tady více, než ve zbylých pohádkách Bořivoje Zemana dohromady. Díky Werichovi a Burianovi si určitě zaslouží víc, ale jako pohádka na mě zkrátka nikdy moc nefungovala. (13.09.2005)