Bol raz jeden kráľ...

Moja najobľúbenejšia česká rozprávka. Proste krásne Maruškine modré oči, troch princov, opitého kuchára, dobrú starenku, záhradníka, hudobníka a ich dve rozmaznané princezné, najlepšieho kráľa na svete- Wericha a perfektného komika Buriana (naj scénka- "co mi lezeš do snu?") by som mohol pozerať dookola a stále by som sa bavil. (16.03.2008)

"Zaprvý nevím, co to je, a zadruhý mě to uráží." Pohádková klasika s nadčasovým příběhem, jež nestárne, nýbrž zraje. Co je vzácnější - sůl nebo zlato? Byl jednou jeden král... vypráví o niterném prozření krále, jenž se mylně domníval, že ví, jak to ve světě běží a leží. Zemanův snímek je bohatou studnicí dnes již zlidovělých hlášek, nezapomenutelných scén a mouder do života - ať už šlo o "tajtrlíka", "přiměřenou" přípravu lívanců, královsko-rádcovské počty, nejříznější pohádkovou facku či "lásku coby sůl života". Vedle toho nabízí film skvělé herecké obsazení - od přirozeně charismatického Jana Wericha, přes potrhlého Vlastu Buriana, až k bodré babičce Terezii Brzkové či princeznovsky modrooké Mileně Dvorské. P.S. "V dobrém srdci je dost místa pro všechny lidi dobré vůle." (23.01.2021)

Líbezná pohádka krásné české spisovatelky povyšující syrový text folkórního sběru na nedosažitelný svět nádherně nedosažitelného idylického snu života v štěstí, lásce a vzájemné úctě byl vynikajícími scénáristy úspěšně "zwerichován". Ke spisovatelčině idyle tak přibyla kultivovaná rozvernost i hluboká, neokázalá něžnost Osvobozených v dialozích filmu. Burianův výkon je nutno poměřovat jednak věkem, jednak perzekucí StB, jíž se mu protiprávně dostalo na základě křivého obvinění z údajné kolaborace s Němci v druhé polovině čtyřicátých let. I tak je výborný, byť ne vynikající. Objevem filmu se určitě stala tehdy zvláště mladičká Milena Dvorská, slzy do očí stále vhání legendární Terezie Brzková, úsměv až bujarý chechtot vyvolává skromný král Já I., který je vlastně docela milým chlapíkem ve všech těch pošetilostech a na sympatiích získává ještě víc poté, co je rázně usměrněn vdovou Marie Glázrové. Budovatelský kontext zločinných padesátých let zůstává po zásluze zapomenut, svěžest a něžná líbeznost mládí, vložené do filmu levicí předminulého i minulého století, zůstávají a jistě budou těšit další a další generace. Vždyť režisérem tohoto skvostu stíbrného plátna je další, již bohužel také zvěčnělý velikán českého filmu Bořivoj Zeman. (27.08.2007)

Tak tenhle kousek patří jednoznačně do první ligy české pohádky, trošku mě ale vadí, jak se film mění podle toho jestli na plátně je někdo z dua Werich, Burian (v nejlepším případě oba dva) nebo ne. V tom druhém případě se náhle díváme na prachobyčejnou pohádku, ze které je cítit něco nepěkného... Naštěstí jsou ti dva pánové na scéně skoro pořád a když je nejhůř, zachraňuje situaci kuchař, případně princ Miloše Kopeckého... No tak kolik vám dáme, pane Zeman? "Přiměřeně, přiměřeně..." 80% (21.06.2006)

"Mám tě ráda jako sůl"....šprch, špruch, šum, šprach (lupání ve zvukové stopě). Komu by se nevybavila v souvislosti s touhle větou tahle notoricky známá pohádka, která se překvapivě jmenuje "Byl jednou jeden král", nikoliv "Sůl nad zlato", na jejíž motivy je natočena. Mně se na prvním místě vybaví neskutečný výkon Vlasty Buriana, který i v pozdějším hereckém věku prokázal, jak dokázal na první pohled slabší roli dát esprit a komický (nikoliv šaškovský) punc. Jistě, nebyl nejmenší problém přehrát Wericha v roli krále, ale Burian to neudělal a učinil z něj rovnocenného hereckého partnera. Ti dva jsou na tomhle filmu to nejlepší. Všechno ostatní kolem na ně nemá, a to je trošku škoda, protože filmu chybí celistvost, a dva kvalitní herecké výkony z něho trčí natolik, že po skončení si vybavím jen tohle a zbytek ani moc ne. 60% (25.12.2011)