Pyšná princezná

Klasické a navíc špičkové provedení jedné epochy poetik českého pohádkového filmu. Je samozřejmé, že lze rozeznat prvky budovatelské éry, ty jsou však právě tak patrny i u jiných klasických českých filmů té doby (CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ, DOVOLENÁ S ANDĚLEM), aniž by to patrněji ovlivnilo jejich kvalitu uměleckou i řemeslnou. Poetiky v pohádce není nikdy dost; tady se čerpala ne po vědrech, ale přímo dolévala ze sudů. V tomto rámci nevadí ani mravoličnost (tak se kdysi říkalo tendenčnosti) a mravopoučení; naopak, v mnohém jsou vlastní i literární předloze Němcové. Ústřední melodie se stala skutečným evergreenem (mj. nazpívaly Iveta Bartošová nebo legendární, předčasně zesnulá Laďka Kozderková). Postavy jakoby samy vedly své predestinované představitele (Ráž, Alena Vránová). To "samo" je pochopitelně režisér Bořivoj Zeman. A "samo" se to také po pětapadesáti letech poslouchá. Jakbyne, když je to ta PYŠNÁ ... (20.10.2007)

Na Pyšné princezně je mnoho zajímavého. Zákulisní příběh lásky Aleny Vránové (provdané Kohoutové) a ženatého Vladimíra Ráže je jen jedním z mnoha. Atraktivní je ten fenomén prvenství, jako kdyby už před válkou žádné pohádky natočeny nebyly. Ale tato vycizelovaná Krasomila byla novým otvíracím fenoménem pro znovu obnovený žánr, který se stal tak typickým pro celé období Státního filmu, že ji zkrátka nelze minout. Velmi úspěšný film z problematických let čs. kina, velmi oblíbená pohádka, která se měla v 70. letech dočkat svého pokračování - leč to by Rážovi museli být stále zamilovaní, ale po 25 letech už nebyli. Zůstal nám tedy navždy jen ten nesmrtelný příběh o chrabrém králi Miroslavovi a princezně z Půlnočního království, která po setkání s ním už nebyla pyšná... Nepotrpím si sice na reprízu každý rok, ale je zajímavé sledovat ten dvojí příběh pohádky z lásky, která změnila několik životů jejich tvůrců, ale také tvář celého žánru v českých souvislostech. Dost se bavím také tím, jak byla Pyšná důležitá od svého vzniku oceňovaná pravidelně a zmiňována s každou novou barrandovskou pohádkou, ale dnes už nikdo neřeší, že konec je například postižený šetřením, nějaká zvláštní svatba se nekoná a většina diváků se zasekla na tom, že by ji chtěla vidět v barvě. (01.01.2017)

I přes absenci nadpřirozených motivů (nepočítám li zpívající kytičku) se jedná o skutečnou pohádku, jakéhosi průkopníka na českých pohádkových polích. Z děje dost vyčnívá ono zaměření na pracující lid pro 50. léta tak typické, rozhodně ale není nijak urážlivé ani přehnané - král pracuje pro své podddané, oni pro něj a všichni se mají rádi. Děti to rozhodně nepoškodí. Pro dnešní dobu je důkazem, že lze natočit film pro děti bez nákladných triků a akcí. Možná právě ona absence nějakého dramarického prvku však za těch 50 let Pyšné princezně na koukatelnosti trošku ubrala. Je to spíš pohádka pro pamětníky, přesto však mohem lepší naž většina současných pohádek. (29.12.2004)

Zlatý fond, ktorý sa z dnešnými rozprávkami typu Řachanda nemôže ani porovnávať. Je totiž v inej galaxii. Pred viac ako šiestimi desaťročiami vedeli tvorcovia bez materiálu a techniky, ako je dnes vytvoirť niečo krásne, atmosférické, romantické, proste rozprávkové. Dnešní tvorcovia nemajú scenár a zdá sa, že ani hercov. (20.12.2016)

Krásná česká klasika. Ty nemocný lidi, co všude vidí ten zlý komunismus... No jdou opravdu nemocní a hloupí. Totalitu vytvořili lidé, kteří chtěli udržet moc, ne myšlenka toho, že pracující lid dělá stát. To je pravda, která nikdy nebude jiná. Řemeslník ti postaví dům, upeče chléb... Ne tvá zaslepenost. (23.12.2023)