Páté kolo u vozu

Herecký koncert paní Baldové, která opět prokazuje, jak úžasná je herečka. Nabízí se srovnání této role (typicky kladné babičky, obětující se pro štěstí své rodiny) a role o rok pozdější, poslední (zlé a přísné paní Dulské) - obě v dokonalém provedení. Škoda, že tak časně odešla, mohla nám ještě ukázat svůj herecký um. A nyní k samotnému filmu, jedná se pouze o průměrnou komedii let padesátých, naštěstí bez jakékoliv propagandy. Představena je zde moderní, emancipovaná rodina, kde trochu té staromódnosti vnese právě příchozí babička. Z této situace vznikají humorné scény. Půvabná je především scénka štědrovečerní, za zmínku stojí rovněž mladý hereck Rudolf Jelínek, zde hrající mladého nápadníka babiččiny vnučky. (28.10.2013)

Zdeňka Baldová v roli přespříliš hodné babičky a Vlasta Fabianová coby její filmová dcera mě nejen pobavily, ale i bavily. Úsměvným způsobem vyprávěný příběh o tom, že ono pomyslné páté kolo u vozu může být ve skutečnosti dosti důležitým, ne-li nepostradatelným kolečkem. Inu, já mám prostě slabost pro tyhle naše staré kousky a shovívavě odpouštím vše, co by se dalo vytknout. (31.10.2016)

Byl jednou jeden maloměšťák. A babička, která se nechala zneužívat. Až toho měla dost, vzbouřila se a osamostatnila. V tomto ohledu film samozřejmě odpovídá dobovým kvintesencím, ale zásluhou vynikající Zdenky Baldové je to pořád milá podívaná. Pohroma, kterou babička svým odchodem způsobí, je potom ideálním prostředkem k napravení sobeckých charakterů rodinných příslušníků. Některé drobné výpady proti socialismu jsou (zřejmě) otiskem masového prozření po Chruščovově zásadním odsouzení "kultu osobnosti" (únor 1956). (01.01.2018)

Zemanův povedený remake Němcové nepovedené babičky. Název filmu určitě nevystihuje situaci Baldové, neboť páté kolo u vozu je pojmenováním pro něco zbytečného, což ona v té domácnosti nebyla, právě naopak, záviselo na ní vše. Leda že by to měla být metafora pro to, jak na ni nahlíželi její blízcí. S ohledem na rok vzniku filmu potěšil socialisticky nerealistický a neschematický scénář a civilní herecký projev. Postavy nebyly černobílé, třeba jinak dobrá babička svým neustálým voláním ohledně obědového menu by dokázala rozpohybovat do nezastavitelných grimas i takovou za všech okolností pokerovou tvář, jakou se např. honosil Buster Keaton. Navíc některé její názory působily poněkud zajímavě, např. že žena má muži dělat žárlivé scény, protože on si pak radši nevěru rozmyslí, aby doma neměl peklo. Což mi přijde podobně střelené jako zcela opačná rada, která byla moderní v šedesátých až osmdesátých letech, kdy se hlásalo, že žena má být na nevěrného muže co nejhodnější a podstrojovat mu, aby si uvědomil, o co může zanášením přijít. No to je jedno. Na druhou stranu Baldová prokázala zdravý úsudek, když své vnučce zakazovala schůzky s mladým jelínkem. On se sice kasal, že rodinu uživí svým hudláním, ale babička správně usoudila, že s tou jednou jedinou písničkou, kterou uměl a bohužel hrál celý film, totiž "Cikánský baron jsem já", žádnou díru do světa neudělá. (05.07.2013)

Velice podařená komedie a zároveň derniéra Zdeničky Baldové. Viděl jsem mnohokrát a vždy se rád na tuhle satirickou veselohru, která nemůže zestárnout - a zvlášť když už člověk přichází do let a zjšťuje, že je na obtíž nejen své rodině (tak zlé to se mnou ještě není), ale dokonce i státu a některým politickým stranám... Naštěsti si babička včas uvědomila, že s ní jednají jako s kusem onuce, a zařídila se podle rady své dcery, redaktorky a rádkyně v ženském časopise. Zabouchla za sebou a získala opět svobodu... Aspoň na čas. Jenže k moři letěli zase mladí... (28.11.2019)