Bláznova kronika

"Zdálky najednou zafoukne ďas války. A zdi se boří, města hoří. K náramné radosti všech reků, které historii tvoří…." Trošku jiný Karel Zeman, jednak námětem (místo vědecko-fantastického žánru reálie třicetileté války) a jednak i stylem animací, v nichž co naplat není tolik prostoru pro hravou imaginaci a grotesknost. I scénář jako by zejména v druhé polovině filmu pokulhával. Přesto musím říct, že se mi vcelku líbil ten nápad s hrdinou coby obyčejným sedlákem, který je jakousi nevyzpytatelnou rukou osudu vhozen do proudu „velké historie“ a je jím smýkán nahoru a dolů (od paláců k žalářům a zpět). Stačí přitom, aby "ďas války" zafoukal tu zprava, tu zleva a korouhev štěstěny se točí ze strany na stranu. (24.04.2022)

Na první pohled na mě Bláznova kronika působí jako první pokus Karla Zemana proniknout do všech jeho kouzel, která v budoucnu hojně využije ve svých nejlepších filmech. O to víc mě překvapilo, že kronika není ani zdaleka žádným debutem a to mě zamrzelo. Působí totiž nakousnutě a ne tolik komplexně jako jiné snímku českého génia. Je to škoda, protože chvílemi je film vyšperkovaný do posledního detailu, aby následně chvíli nudil a divák jen a jen čekal. Naštěstí je tu velmi dobré obsazení, které film žene společně s triky a nápady autora k slušným 4*. (29.09.2009)

Klasický Karel Zeman s kombinací kresleného, hraného a trikového filmu, tady ale především vypovídající v humorné nadsázce o nesmyslnosti válečného běsnění, zde na příkladu Třicetileté války. Mladí muži jsou verbováni do války, která je vůbec nezajímá a dělají vše pro to, aby se vrátili živí a zdraví domů. Mladý Petr (Kostka) potkává v armádě bývalého verbíře Matěje, který bere věc z té optimističtější, u něho materiální stránky věci, ale od začátku do konce pomáhá Petrovi i jeho šaškovi - mladé dívce Lence, aby se jim splnilo jejich přání. Jak chlapec jsem vnímal Bláznovu kroniku ještě mnohem víc, dnes mám pocit, že Zeman natočil i filmy obsažnější, např. Barona Prášila. Tady to je po čase a při opakovaném sledování trošku nuda. Ale na druhou stranu - kdo by neodolal pohledu na překrásnou Milku Vašáryovou, že... (08.02.2016)

Tak jako ostatní díla Karla Zemana, je i tento film záviděníhodným počinem po stránce vizuální, kdy je opět příběh doveden k dokonalosti s mistrovsky zvolenou a propracovanou animační stránkou. Silný je ironizující tón, se kterým se pohlíží na válečné konflikty. Bravurně si film pohrává s detaily, s postoji, se slovy. I vážné stavy věcí lze vyjádřit s lehkostí a humorem. Nesmyslnost války, nedobrovolná rukování, převlékání kabátů, přežívání krvavého masakrování prostých vojáků, válečné kořistnictví, flexibilita měnícím se poměrům, chytrost a moudrost bláznů, zásnuby vpádem, žárlivost, hrdinství, zbabělost, trest, láska, odměna a vykoupení. Třicetiletá válka jako praní špinavého prádla urozené vrstvy s jejich přirozenou snahou stát za každé situace na straně vítězících. Socha je příhodným mementem každého strachu i každé hrůzy. Blázni by měli mít pružný krk, který dokáže bezbolestně pohltit veškerou vrozenou agresivitu nadřazeného postoje. Čistá láska je idealismus, pro který se vyplácí postavit se přesile. Jedině blázni vidí pravou podstatu věcí. A pijan má svůj vzdor. Hlavní postavou je mladý sedlák Petr (dobrý Petr Kostka), nuceně verbovaný do války a, díky přestrojení, s úlisnou vtíravostí naháněný do chomoutu, Je naháněný, vyháněný, honěný, zaháněný, předháněný i doháněný. Je trestán i odměňován. Je chytán i pouštěn. Je spoutáván i osvobozován. Miluje prosté polní kvítky a spanilou paničku oslíka Jakuba. Důležitou postavou je také verbíř, mušketýr a mistr v převlékání kabátů Matyáš z Babic (skvělý Miloslav Holub) s neuhasitelnou žízní po zaslouženém pohodlném životě v blahobytu. Hlavní ženskou postavou je venkovská dívka Lenka (půvabná Emília Vášáryová), která díky amorkovi s lukem a šípem prožila svoji etapu blázna a šaška. Z dalších rolí: urozená, rozmazlená a roztoužená komtesa Veronika (Valentina Thielová), ctižádostivý, mstivý i zbabělý hejtman Varga z Koňousova (dobrý Karel Effa), pragmatický dvorní malíř snoubenců (Vladimír Menšík), ohýbající se a kulhající vachmajstr (dobrý Čestmír Řanda st.), duchaplný důstojník císařské armády (Josef Haukvic st.), hraběnka a matka Veroniky (Eva Šenková), její manžel a hrabě (Eduard Kohout), starý a moudrý dvorní šašek (František Kovářík s hlasem Františka Smolíka), či neúnavně hlásicí strážný na hlásce (Alois Dvorský). Válka nemívá vítěze, šíří a rozsévá bezpráví, hrůzu, strach a zkázu a smrt. Tento film vítěze má. Tím jsou diváci, kterým je, díky všem tvůrcům v čele s Karlem Zemanem, umožněno sledovat tento osobitý satirický filmový kousek. Lásko má, zaveď mě daleko od hlučící vřavy násilí! (07.03.2016)

Vždyť to bylo skoro jak nějakej českej Fanfán tulipán, akorát obohaceno o vychytané výtvarné prvky. Akorát v tom ději jsem měl celkem zmatek, protože historie není moje silná stránka a nějakej Mansfeld vůbec nevím, kdo byl. Měl jsem z toho teda jenom to, že tam byl sedlák, kterej byl mezi dvěma znepřátelenejma stranama a to je tak všechno. A škoda toho useklýho konce. (17.11.2008)