Tri oriešky pre Popolušku

Téma jak chudá šikanovaná dívka ke štěstí přišla, bylo zpracováno ve filmu mnohokrát, většinou jako pohádka nebo romance. Pokud by se jednalo o běžnou norskou pohádku, dostala by ode mne průměrné hodnocení. Jelikož tvůrci využili Vorlíčkův scénář a měli k dispozici naši natočenou a úspěšnou předlohu, musím být kritičtější. Naše Libuška svým půvabem, mládím a něžností je nepřekonatelná. Oběma severským představitelům bylo v době natáčení 25 let. Popelka si jako místní oblíbená zpěvačka určitě získala řadu fanoušků. Výprava s ohledem na severskou zimu odpovídala naší verzi, ale to je tak všechno. Pokud byly kostýmy realističtější či uvěřitelnější, tak s ohledem na co? Vždyť se nejedná o příběh ze současnosti, ale o pohádku, a jakákoliv fantazie je vítaná. Naše verze příběhu je každopádně srdečnější a dramatičtější i když v ní nebyly podbízivé prvky současnosti, např. u stromu močící panoš, prdíky tančící Dory, snědý princ ani líbající se gayové a závěrečné násilí. Na líbivosti pohádky se u mne podepsala také absence humoru, Svobodovy hudby a zpackaný dabing. Byla to nuda a jak už tu někdo napsal, ještě že se toho režisér Vorlíček a Libuška nedožili. (21.12.2022)

Najväčšiu chybu urobí divák, keď nórsku verziu bude neustále porovnávať s legendárnym Vorlíčkovým filmom. Nedá sa porovnávať náš rozprávkový klenot s touto verziou a nie preto, že by bola horšia, ale preto, lebo je iná. Predovšetkým v dobrom slova zmysle modernejšia. Keď sa však divák odosobní a začne sledovať rozprávku s čistou hlavou, nájde v nej rozprávkovú poetiku, kúzlo i zábavu. (02.03.2022)

7/10. Nečekal jsem od toho moc, ale byl jsem mile překvapen, jak hezky natočené a zahrané to je. Chvílemi mi to připadalo více tajemnější a hororovější než naše česká popelka, obzvlášť macecha v podání Ellen Dorrit Petersen byla fakt přísná. Kecy čecháčků že obsazení jsou i herci, kteří mají předky v Turecku nebo kde, jdou mimo mísu - jen si nepřipouští, že už i Norové dnes umějí točit hezčí pohádky než my. Nám totiž stačí každoroční blemcky, kterými nás krmí Troška a spol. Film krásně vzdává hold českému originálu a mohu ho jen doporučit a na hodnocení se vyserte, reálně to je takových 73% nebýt šašků, co si sem lezou vylít žluč za to, že se někdo opovažuje natočit popelku. (21.12.2022)

Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (20.01.2022)

Norská Popelka rozhodně příjemně překvapila. Jasně, není to ta NAŠE, jediná, dokonalá a s Libuškou a tak člověk sedí u televize jako pod mikroskopem a hledá jako ohař chyby. Když chce, najde. Anebo může dát seversky nabalené Popelce šanci a zjistit, že to vůbec nedopadlo špatně. Sice to není ta naše dokonalá pohádka, ale velmi dobrá rozhodně ano. (24.12.2023)