Tri oriešky pre Popolušku

Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. (31.12.2021)

Téma jak chudá šikanovaná dívka ke štěstí přišla, bylo zpracováno ve filmu mnohokrát, většinou jako pohádka nebo romance. Pokud by se jednalo o běžnou norskou pohádku, dostala by ode mne průměrné hodnocení. Jelikož tvůrci využili Vorlíčkův scénář a měli k dispozici naši natočenou a úspěšnou předlohu, musím být kritičtější. Naše Libuška svým půvabem, mládím a něžností je nepřekonatelná. Oběma severským představitelům bylo v době natáčení 25 let. Popelka si jako místní oblíbená zpěvačka určitě získala řadu fanoušků. Výprava s ohledem na severskou zimu odpovídala naší verzi, ale to je tak všechno. Pokud byly kostýmy realističtější či uvěřitelnější, tak s ohledem na co? Vždyť se nejedná o příběh ze současnosti, ale o pohádku, a jakákoliv fantazie je vítaná. Naše verze příběhu je každopádně srdečnější a dramatičtější i když v ní nebyly podbízivé prvky současnosti, např. u stromu močící panoš, prdíky tančící Dory, snědý princ ani líbající se gayové a závěrečné násilí. Na líbivosti pohádky se u mne podepsala také absence humoru, Svobodovy hudby a zpackaný dabing. Byla to nuda a jak už tu někdo napsal, ještě že se toho režisér Vorlíček a Libuška nedožili. (21.12.2022)

Pocta třem oříškům pro Popelku. Proč? Proti původním přináší jen jiné obličeje a jinou hudbu. Divnou, resp. pro mě ne úplně pohádkovou. Ne pohádkovou pro tuhle pohádku. Nemám nic proti novým verzím klasických pohádek, i když proč je x verzí a variací Popelky a ani jedna Červená karkulka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký,  nebo podle bratři Grimmů 1:1 hraná Sněhurka?, ale tohle je zbytečné. Některé dialogy jsou téměř doslova stejné. Odlišnost je daná buď překladem, nebo opravdu cílenou snahou o to, aby to nebylo doslova stejné. Popelka je vcelku hezká holka, ale tu bezbrannost jí nejde věřit, navíc působí divně upatlaně i po odvšivení, oholení a očištění na ples. Během filmu se myje několikrát, ale zapatlaná je furt. Jako nepřetržitě. Úplně pořád. Ve třetím žaludu (ano, macecha říká oříšky, ale tam kde naše Popelka drží lískáče, má tahle dáma od Vikingů žaludy) ve kterém nebylo nic, bylo původně natuty mýdlo a to vlhkem vybublalo do prostor Popelčiny skrýše. Královna je krásná a vypadá mladě. Natolik mladě, že jsem měla pocit, že je Popelčinou starší vrstevnicí. Věkový rozdíl 13 let ... je to tak. Prince měla ve 14 (ve stejném věku otěhotněla Panna Marie, takže tohle téma je na Vánoce ideální). Nepobuřuje to. Ani polibek dvou chlapů. Popravdě, nevědět o tom dva roky předem, možná si ani nevšimnu. Macecha s vizuálem Draculy je trochu divná, trochu směšná a trochu strašidelná. Dora má hrozný účes i šaty, ale je moc hezká a dostane naději na lepší příští. A jinak - kdepak ty ptáčku hnízdo máš je zřejmé. Do Norska jsi zabloudil omylem a jsi tam jen oblíbeným každoročním hostem, protože tvá další generace tam domácky nepůsobí ani z leknutí. (26.12.2023)

Norové si s adaptací jedné z našich nejmilejších pohádek utrhli velké sousto a svým modern(ějš)ím přístupem k tradičnímu příběhu si - minimálně v Tuzemsku - nařízli pod sebou větev. Tři přání pro Popelku v sobě mísí scény, které se věrně drží předlohy, a které se od ní naopak odklánějí - někdy v pozitivním, jindy zase spíše v negativním slova smyslu. Linie se sháněním šatů pro Doru s afektovaným stylistou a přebíráním flitrů se minula svým účinkem a působila spíše rušivě, než aby příběh oživila. Podobně se jevil i "učůraný" miništěk Kristofera Hivju. Naopak si ale cením inovace v případě třetího přání/žaloudku a závěrečné konfrontace mezi Popelkou, princem a macechou. Příjezd a příchod Popelky na ples a mile pozměněný závoj měly rovněž své kouzlo. Českým publikem jistě hodně zahýbe obsazení různých menšin do děje, které na mě osobně působilo rozpačitě - chápu tvůrčí záměr, ale jeho realizace mi (alespoň v případě dvou princových společníků) přišla poněkud nešikovně uchopená. Z hereckého obsazení mě vedle titulní dvojice zaujali nejvíce "lady-tremainovská" macecha a Alfred (skrze nějž na nás v Popelce poprvé promluvil i Trávníček). Ve výsledku jsou Tři přání pro Popelku odvážným počinem - na nejedné frontě - který mj. osloví jistou kamerou a nádhernými přírodními scenériemi zasněženého Norska. (23.12.2021)

Chtěla jsem tuhle pohádku vidět ze zvědavosti, domnívala jsem se (poněkud bláhově), že si Norové chtějí natočit svoji Popelku, po svém.. S politováním si od našich tvůrců vypůjčili téměř vše, včetně dialogů (!) a mnoha scén a tím mě donutili, resp. dostrkali k tomu, abych začala srovnávat, což jsem původně vůbec neměla v úmyslu.. Mýma očima tomu chybí energie, necítila jsem žádné emoce, krásná zasněžená krajina sama o sobě nevytvoří pohádkovou atmosféru a co považuji za zoufalost, že odstranili veškeré naše vtípky a humor.. Popelka je sice hezká a snaží se hrát, ale okouzlující a podmanivá Libuška Šafránková je cca o tři poschodí výš, ani princ se příliš nevyvedl, nevěřila jsem mu ani slovo, no a macecha vypadá jako špatná karikatura ze špatného hororu.. A to podstatné na závěr, nebavila jsem se.. P.S. Karel Svoboda je taky jen jeden.. (26.12.2022)