Na kometě

Karel Zeman jako vždy skvěle kombinuje exteriéry s trikovými scénami a samozřejmě nechybí kouzelná hra barev. Grafické pojetí je jako ze starých zažloutlých pohlednic z dalekých cest. Povedenou hudbu složil Luboš Fišer a zvlášť ústřední téma je přímo chytlavé. Snový příběh nás zavede do roku 1888 do tajemné africké země podmaněné evropskou koloniální mocí. Zápletkou je katastrofa vesmírných rozměrů respektive blízký průlet tajuplné komety jejíž silná gravitace vtáhne orientální město a hrdiny na svůj povrch. Příběh je zalidněn spoustou zajímavých figurek. Hlavním hrdinou je francouzský poručík Servadac (Emil Horváth ml.), který bojuje o srdce krásné Angeliky (Magda Vášáryová) jenž byla unesena zrádným španělským konzulem (Čestmír Řanda), aby jí použil jako úplatek pro šejka (Josef Větrovec) jehož podněcuje k povstání. Vlasatice připraví svým novým obyvatelům mnohá překvapení. Zvlášť objevení prehistorických ještěrů nebo gigantického mořského hada ne nepodobných Godzille nebo další blízké vesmírné průlety udělají hrdinům nejednu vrásku. Z trosečníků vesmíru se postupem času stávají vesmírní občané a dějem se vine utopická myšlenka o světomíru. V pozadí vyprávění je cítit strach z nenapravitelné násilné přirozenosti našeho světa. Poetická pastva pro oči i uši, která má duši. (12.12.2013)

Příběh z družinových představení mého dětství prozrazuje Brdečkovu scénáristickou absenci a při oslabení prášilovského poselství a výrazných hlavních postav se musí spoléhat na herecké výkony a jemnost milostného citu. Naštěstí je tu ještě trikové kouzlení a planetární magie, která kdysi na plátně působila s hudebním doprovodem velkolepě. (03.11.2015)

Takový Kdyby tisíc klarinetů... ale pozor, hrnců. A teda bez písniček a na kometě, no. Pro mě naprostý překvapení a naprostý nadšení - tohle je jednoznačně komedie úrovně Limonádovýho Joeho, ale ani z desetiny tak známá; přitom co do hlášek je na tom Kometa přinejmenšim stejně, co do hereckýho obsazení zrovna tak (skvělej Francouz Filipovský, šejk Větrovec, krásná Vášáryová...), a co se nápadů týče - jejich množství, originality, zábavnosti nebo vtipu -, tak tady je to dokonce úplně jinej svět. Daj se vyjmenovat třeba ty hrnce na tyčích místo děl, úvodní sekvence s objevitelem v koši rozsévajícím vzdělání a dobro barbarským civilizacím (po způsobu radícího Pepina z Postřižin), Effovo imaginární vaření, sklápěcí komíny parníku nebo plašidlo na dinosaury, ale i cokoliv dalšího - a to včetně tý hlavní myšlenky, že celá ta realita s kometou a krásnou Angelikou byla vlastně jen vlhkym (doslova - hahaha) snem fantazírujícího poručíka Servadaca - a že skutečnost má nejspíš daleko prozaičtější (a Effovsky ošklivou) podobu. Z Verna si teda Zeman vzal to nejlepší, co moh, aby z vážnýho námětu udělal skvělou komedii o malichernosti a malosti lidskejch půtek, a povedlo se to dokonale - v tomhle mi film připomínal třeba Podskalskýho Bílou paní, kde teda tim katalyzátorem byla domnělá bílá paní, v Kometě je to zase ten "jinej svět" na cizím, nepozemskym prostředí. Možná filmu drobně nahrává to, že to je takový snový a fantaskní, ale co ten Zeman dokázal bez počítače vyrobit, to je něco nevěřitelnýho - přitom to není o tom, že by si člověk měl začít hned myslet, že to je realita a že to má bejt maximálně vyžehlený, ale je to o tom, že ty koláže a kompozice, který Zeman skládá (z přidanejch obrázků, barev nebo kulis a toho, co je na scéně reálně), ty jsou prostě tak přirozeně pochopitelný a nenásilný (přestože přiznaný), že si pak už jde jen užívat to, JAK to udělal - bez pocitu, že by to mělo bejt míň obrázkový, míň nabarvený, míň cokoliv - protože ta scéna prostě funguje a hlavně je krásná a zajímavá(!), tak všechno ostatní je najednou úplně jedno. Z pohledu dnešní filmový tvorby je pro mě fakt zajímavý si uvědomit, jak různě film může bejt vyrobenej a jak různě může vypadat a působit - po tomhle zážitku si budu muset Zemanovy filmy projít nějak víc, doteď jsem vlastně znal jen Cestu do pravěku, a asi je to chyba, protože i u takovejchhle filmů je očivině úplně jedno, že byly natočený před padesáti lety. Britové! Zapomněli jsme na Brity." "Jsou všude, i v prvohorách..." / "Jestli konec světa nebude, tak ale musíte zaplatit, pani!" / "A nemohli bysme dál žít v klidu a míru? Vždyť doteď nám to tak šlo!" "Nojo, ale to jsme mysleli, že bude konec světa." / "Nebojte, nebude to první bitva, kterou jsem prohrál." (17.12.2018)

Jedna z povedených adaptací Julesa Verna českým filmovým géniem Karlem Zemanem, podpořena plejádou herců staré české školy. Pozitivum Zemanovi interpretace je v zachování ducha napětí a očekávání z tajemného a neznámého, což bylo vždy vlastní Verneovým románům. Vzhledem k technologickému pokroku civilizace to byl úkol nelehký. Všeobecná znalost vesmíru byla u průměrného člověka ve 20. století nebo dokonce v jeho druhé polovině o hodně dál. „Vědecká“ složka se tak mohla stát složkou pohádkovou a politicko-sociologiká složka složkou dějovou. V celkovém vyznění se tyto dvě části krásně spojily. Přidání romantické linky oproti knize nijak neodsuzuji. Film se stal poživatelnější pro širší spektrum diváků a ve výsledku mu to neublížilo. Magda Vašáryová se stala pěknou dekorativní složkou a zjemněním čistě testosteronové záležitosti. Obsahově lze dílo hodnotit jako velmi trefnou karikaturu společnosti, která je zobrazena absurdním vytvářením konfliktu boje o hodnoty pro život nepodstatné. 74% (13.11.2010)

Pravda, dějově je to trochu utahané, ale nudit se nebudete, pokud se necháte unášet Zemanovou fantazií a vizionářstvím. Technická a triková stránka filmu je jednoduše ohromující (v rámci možností). Vzhledem k době, kdy film vznikl a podmínkám, ve kterých se točil, člověk musí jenom smeknout. Tady jdou prostě všechny ostatní výtky stranou a my, filmoví fandové, jásejme za génia jménem Karel Zeman. (20.09.2003)