Stroskotanec

Na rozdíl od ostatních jsem přesně tenhle konec potřeboval. Nebýt pár finálních minut, chyběly by Chuckovým peripetiím emoce a prázdných cest tam a zase zpátky (ať už v doslovném či metaforickém významu) jsem viděl už dost. Zemeckis tyhle hladivě smutné a přitom uvěřitelné nálady umí vskutku jedinečně. (27.05.2006)

Naprosto souhlasím s Tosimem, že si uvědomíme, co je a co není důležité. Ovšem problém je v tom, že právě protikladu - NEZBYTNĚ NUTNÉ PRO ŽIVOT vs. KONZUMNÍ ŽIVOT", mohl Zemeckis využít v mnohem větší míře. To odbyl pouze několika záběry (Hanks u stolu s kraby a zapalovačem). Místo toho nás v závěrečné čtvrtině zavalil citovou lavinou, u které si možná někteří pobrečeli, ale mně vysloveně štvala. Škoda, tak atraktivního tématu šlo využít mnohel lépe a skvostně vyhublý Hanks s božským plnovousem by si to určitě zasloužil. (08.05.2003)

Super film, ztroskotání na ostrově je sice klišé téma ale není zpracováno špatně. Režisér si dokonce odpustil takové to zrychlené vyborcování hlvní postavy - úplně jsem čekal že uvidím Hankse jak si tam staví nějakou super chatrč a jak se zlepšuje v lovu bůhvíčeho... To že to bylo přeskočeno počítám k dobru. Po návratu ale filmu jaksi dochází dech, už nemá co nabídnout... (30.01.2005)

Americký pohled na ztroskotance, který se nehodlá smířit s životem na pustém ostrově. Na poprvé dobrá podívaná na skvělý herecký výkon Toma Hankse. Chuckovo vnímání času se prostě radikálně změní. Ve filmu je také potřeba trocha štěstí, aby se člověk mohl vymanil z tohoto světa a bojoval o "přežití" ve světě, který předtím nedobrovolně opustil a ve kterém je, na první pohled, vše nesmírně snadné (oheň). Lidská mysl je silná zbraň, která Tě buď zachrání, nebo zahubí. (04.10.2011)

Zatímco Defoeův Robinson byl především o lidském boji s přírodou a tak trochu o tom, že člověk ji má ovládat a opanovat, tady se podařilo celkem vkusně ukázat robinsonství jako boj člověka se sebou samým, i když ten prvotní smysl rozhodně nezmizel. Tom Hanks rozhodně není můj oblíbený herec, ale za to, že mě dokázal udržet takovou dobu, vlastně úplně sám, u obrazovky, si trochu toho respektu zaslouží. Bohužel ten obal je pochopitelně o úroveň níž, a proto jsem asi udělal dobře, že jsem Trosečníka půl hodiny před koncem přepnul a ušetřil se tak typicky americky nechutné happy-omáčky. (30.01.2005)