Forrest Gump

Jedna z vyjímek, kdy filmové zpracování je lepší než knižní předloha. Tu (od Winstona Grooma) jsem četl až po shlédnutí filmu, který jsem viděl poprve v roce 1994, snad týden po Pulp Fiction ( tak silné nabídky v kinech se myslím jen tak nedočkáme), a příběh v ní tak pěkně neplyne, jsou tam i věci jako, že Forest letí na měsíc či je přeborníkem v zápase řeckořímském, prostě film po stránce příběhové je určitě lepší. Jako celek (režie, scénář, herecké výkony, triky) pak patří mezi to nejlepší co se na konci 20 století natočilo a i při vícenásobném zhlédnutí nijak nenudí. Zase kdyby knihy nebylo, tak by nebylo ani Foresta Gumpa... (10.01.2008)

Forrest Gump je nejlepší film všech dob. Je jasné, že mnoho z vás s mým názorem nebude souhlasit, ale já si stojím za svým. Co film dělá tak skvělým jsou emoce, které pocítíte během sledování. Začíná jako komedie, přes rodinný snímek, přes drama a depresivní thriller zpět k rodinnému snímku. Tenhle film mám rád, a navždy zůstane v mém srdci na prvním místě. (19.06.2005)

Forrest Gump mě nikdy neoslovoval svým příběhem, režií nebo hereckým umem všech přítomných, a ačkoliv ho považuji za nesmírně citlivý film, nikdy mé srdce nezískal. (Možná i proto, že já si na tyhle citlivé až líbivé snímky nepotrpím.) Je tu ale něco, co na Forrestovi zbožňuju a co mě nutí, abych si ho při každé další televizní projekci aspoň na pár minut pustila. Detaily. Detaily vybroušené pečlivěji než na tom nejdražším diamantu. Miniaturní narážky na vše, co hýbalo americkou společností, drobnosti, které český divák povětšinou ani nemá šanci postřehnout. Taková blbost jako zařazení všech prezidentů od Kennedyho až po Reagana do snímku. Narážka na Apple, když Forrest mluví o firmě s ovocem. Hudba z filmu Camelot hrající během záběrů s Kennedym, přičemž právě Kennedyho vládě se později přezdívalo camelot. Disco v hotelu Ambassador, kde byl později zavražděn Robert Francis Kennedy. Narážka na Franka Willse, když si Forrest stěžuje, že v domě naproti svítí baterkami a on nemůže spát, přičemž to byl právě Wills, kdo odhalil vloupání do sídla Demokratické strany a dal podnět události, která vešla do dějin jako aféra Watergate. Taky ten moment, kdy John Lennon v televizním studiu cituje část své slavné písně Imagine. A "last but not least" všechny ty písně. Něco z Absolventa, něco z Vlasů, párkrát The Doors, pak zas Sweet Home Alabama, když je Forrest konečně doma... Kvůli těmhle momentům mám Forresta Gumpa ráda. Ačkoliv dějově u mě naprosto vyhořel. (12.11.2005)

"Když se dostaneš do malérů, utíkej!" Jo jo. Forresta dostala schopnost rychle utíkat z postu místního blbečka do univerzitního fotbalového týmu a my jsme se s ním proutíkali tou zběsilou druhou polovinou dvacátého století s úsměvem na rtech, což by se nám v reálu nikdy nestalo. Kdo nikdy nesnil o tom, že beztrestně vystrčí zadek na prezidenta? (v případě prezidenta Kennedyho bych to ovšem té části lidstva, nosící sukně, dvakrát neradila). (22.06.2007)

Dodneška si nemůžu odpustit, že jsem tenkrát začátkem konce století nenakoupil ty akcie Jablečné společnosti. Nu, co už nadělám, že Forreste... :-/ . . . Tak aspoň, že si člověk může dáchnout při koukání na tuhle skvělou oddechovku na báječném jablečném monitoru z báječného jablečného komplíku, že Forreste... A to je vlastně celý, protože jinak je tenhle filmek samozřejmě neuvěřitelně přeceňován a vlastně to vůbec nikomu a ničemu nevadí, baže, Forreste... Svět je prostě takový a nenaděláme ničehož, takže Forreste... :o) - - - P.S. A pozdravuj maminku, Forreste... %-[] (30.10.2005)