La donna del lago

Několikrát tu vidím v komentářích slovo "napínavý", které patrně musí mít úplně jinou definici, než jsem si vždycky myslel, protože La Donna del lago je leccos, ale určitě ne to, co bych si pod zmíněným slovem představil já. Film je pomalý, ponurý, melancholicko-lyrický. Objektivně se mu musí uznat nadprůměrné kvality, v jiném rozpoložení by mě jeho atmosféra možná vtáhla, ale dnes jsem u něj k vlastní smůle jenom hrůzně nudil. (03.12.2014)

Brilantné! Na malej ploche (hotel , nábrežie jazera, les so zasneženým cintorínom) a s malým počtom hercov sa tu rozohráva úchvatná atmosférická záležitosť. Netradičná, častokrát rozostretá kamera, neustále fičanie studeného vetra prerušované depresívnou hudbou, dopĺňajú psychologické monológy hlavného hrdinu. Už v úvodnej scéne nám jeho prvý monológ naznačuje, že celý film sa spolu s ním len budeme prepadať do depresie a temnoty. Tragické vyústenie preto nie je prekvapením, ale o nejakú pointu v tomto prípade ranného gialla ešte nešlo. Už dlho so nevidel, aby sa tvorcom podarilo vykúzliť takúto úchvatnú atmosféru zároveň spolu s napínavým a zaujímavým dejom. Plný počet dávam tentoraz jednoznačne. (07.01.2011)

Spisovatel Bernard se po nějaké době vrací do městečka v horách, aby se zde setkal s dívkou, služkou v hotelu, do které se osudově zamiloval. Od vlastníka hotelu se ale dozvídá, že Tilde spáchala sebevraždu. Důvody nikdo nezná, jen přítel Bernarda, místní fotograf Francesco, má o sebevraždě jisté pochybnosti a ty Bernardovi sdělí a on se tak rozhodne hledat pravdu o Tildině smrti. Tempo vyprávění je dost pomalé, avšak atmosféra je naprosto výborná; malé městečko postavené u jezera v horách je ideální pro tajemný příběh. Některé scény, například na zasněženém hřbitově nebo u jezera, děj nikam dál příliš neposouvají, za to dávají tušit tragický konec a budí pocit zmaru. (18.09.2008)

La Donna Del Lago je velice povedené "pre-giallo", které sice nemá obroušené hrany, tak jako jsme zvyklí u podobný filmů daného subžánru, ale za to s velice zvláštní a ponurou atmosférou, kterou se nemůže žádný jiný snímek pyšnit. Příběh sleduje spisovatel Bernarda, který se vrací do svého oblíbeného letoviska za dívkou, do které se při předchozí návštěvě zamiloval. Tilde, tak se jmenuje ona dívka, ale zemřela za záhadných okolností a Bernard se vydává na vlastní pěst vyřešit tuto záhadu. Toť děj v kostce. Filmu vévodí již zmiňovaná ponurá atmosféra, která velice připomíná Bavovy "gotické" klenoty a to nejen díky všudy přítomnému větru. Dále nesmím opomenout skvělou hudební složku, která přesně vystihuje atmosféru filmu a navozuje opravdu nepříjemné pocity. Mé druhé setkání s Luigim Bazzonim a určitě ne poslední. (23.06.2010)

Mladý muž Bernard přijíždí do malého města a ubytuje se v hotelu u jezera. Není zde poprvé, s řadou obyvatel se zná, také mezi jeho známé patří majitel hotelu se synem a dcerou. Záměrně přijel po sezoně, protože potřebuje klid. Také ale doufá, že se setká s Matildou (Tildou), zdejší služebnou, na níž stále myslí, byť jeho vztah k ní byl čistě platonický. Postupně zjišťuje, že Tilda spáchala sebevraždu, ale někteří si myslí, že šlo o vraždu. Tilda však není jediná, kdo musel zemřít. Ke konci se s mrtvolami roztrhne pytel. Krásná šerosvitná kamera, co využívá neobvyklé pohledy a mj. rybí oko,  a temná hudba navozují mrazivou atmosféru. Melancholický a smutný snímek, spíše drama s přesahem do krimi, horor ani ne. Nevadila mi pomalost, chyběl mi určitý náboj, aby mě film chytil. Dobré, ale čekal jsem něco lepšího. (04.08.2023)