Šakal

Mistrný film, který mě zcela dostal - v závěru jsem napětím téměř nedýchal (byť mi bylo v podstatě jasné, jak film skončí). A to jsem ho zpočátku sledoval dosti vlažně, a dokonce jsem i uvažoval, že to nedám a pustím si něco jiného - to by byla strašná chyba! Upřímně řečeno, ten film mě nadchnul už jen tím, kolik se v něm prohání citroënů DS - jsem si jistý, že jsem jich v žádném filmu neviděl tolik pohromadě, a už jen díky tomu jsem se při sledování téhle báječné podívané tetelil blahem - jaké skvostné auto, jaký nadčasový design, jaké mistrné dílo automobilové historie! Bezvýhradně ten vůz zbožňuji. A když už jsem u těch odboček, honila se mi hlavou při sledování ještě jedna věc - údiv nad tím, jakého povyku se zde vyvolá kolem ohrožení jediné osoby: vše musí jít stranou, jeho život je maximální prioritou, a jeho ochrana má přednost před vším a musí jí být dosaženo za každou cenu. Tato fascinující naléhavost, kterou celý film doslova sálá, je naprosto neuvěřitelná - a cynik ve mně žasne, kolik energie se zde na jedné straně investuje do spáchání politického atentátu, a kolik na straně druhé k jeho potření. Lze si jen domýšlet, kolik běžné policejní agendy by muselo jít stranou, aby se mohlo tolik lidí věnovat honbě jednoho jediného zločince. A přitom, kdyby de Gaulla skutečně oddělal, nahradil by ho za chvíli jiný potentát, a bylo by, dere se neodbytně na mysl. To mě na tom osobně fascinuje nejvíc, ta sdílená představa - na straně atentátníka i policie - že v se v osobě prezidenta kumuluje státní moc, a číkoli eventuální kroky k ohrožení jeho života udělají z takového opovážlivce veřejného nepřítele číslo 1. Nerad bych se mýlil, ale jsem v pokušení se domnívat, že instituce politického atentátu je totiž v současnosti již na vymření, a po této stránce tak tento film představuje v podstatě historickou sondu z časů, které dávno patří minulostí. Představa, že by dnes bylo něco takového možná, se mi zdá krajně nepravděpodobná. Och ano, přiznám se, že to nemám ze své hlavy - dočetl jsem se u jednoho autora, že poslední tři desetiletí přinesla v západním světě zajímavý a v mnohém potěšitelný vývoj – neobyčejně ubylo politicky motivovaných atentátů.... Jako jedno z možných vysvětlení zmíněný autor uvádí skutečnost, že se společnost významně zkultivovala a zmírnila, takže většině obyvatelstva je nemožné vztáhnout ruku na kapra či slepici, neřku-li na lokálního satrapu, což myslím nebude daleko od pravdy. Ale zpět k Šakalovi - je to naprosto vynikající film, kterému nemohu nic vytknout a který vůbec nezestárnul - naopak, ubíhající léta od premiéry mu jen přidávají na zajímavosti. Tenhle film bude i nadále zrát jako víno, jsem si tím jistý. (14.10.2014)

Hele nemáte někdo číslo na nějakýho současnýho Šakala ? Že by jsme mu zavolali, ať tady vyřeší tu naší politickou chamraď ? O honorář by mít strach nemusel, já si myslím, že na konto Šakal by přispěla drtivá většina národa a po činu by se stal ještě národním hrdinou jako bonus. Bohužel zabezpeční současné generace vládnoucích zločinců je dneska na mnohem vyšší úrovni takže by se Šakal podle mě dneska nečepal. Nicméně v dřívější době byla situace jiná a tak tenhle film představuje poměrně reálnej, nekompromisní a skvěle odvyprávenej nerváček první kategorie. (06.05.2013)

Z hlediska časového odstupu považuji za velmi zábavné, že když chce najatý Šakal picnout prezidenta de Gaullea mezi oči, tak se mu v tom bezpečnostní složky snaží zabránit celosvětovým zběsilým listováním v kartotékách. Svět špionáže i kontrašpionáže totiž teprve močí do analogových plenek, informace se raději předávají z úst do uší v parcích či zběsilými jízdami kurýrů na motorkách, ale to nic nemění na tom, že tento snímek atmosféru rozhodně má. (13.06.2012)

Po několika letech po vidění pro mě téměř dokonalého Šakala s Brucem Willisem se dostávám k původnímu dílu a to je tedy opravdu síla. Léta filmu neubraly na přitažlivosti. Je zde několik velice podobných scén, které se přenesly i do willisova Šakala. Děj jde zdánlivě přímější cestou. No, já jsem si pošmákl. 90%. (15.03.2009)

Edward Fox je báječný Šakal a nikto sa mu nevyrovná: dokonalý gentleman, chladnokrvný zabijak, charizmatický zločinec a šarmantný muž bez mena, muž mnohých tvárí rozohráva šachovú partiu proti celej Francúzskej a Anglickej vnútroštátnej i medzinárodnej polícii a vláde a všetkým jej obranným, vyšetrovacím zložkám celkom sám - a je stále niekoľko krokov pred nimi, myslí na niekoľko ťahov dopredu, za drobnej asistencie veľmi úzkej, no silno motivovanej a (aj práve kvôli tomu, že nepočetnej) dobre organizovanej skupinke alžírskeho odboja spôsobuje nervy, nespavosť a žalúdočné vredy celej rade vysoko-postavených funkcionárov: je pohotový, flexibilný, tvrdohlavý a hlavne - nepolapiteľný. Forsythov román znamenal (a znamená) pre film, pre vývoj žánru a pre evolúciu postáv chladnokrvných, bezmenných profesionálov stojacich proti systému (či už sú na strane zákona alebo zločinu) asi toľko, čo Tolkienova trilógia pre svet filmovej fantasy. Zinnemann bol veľký režisér, ktorý vedel pracovať s časom (filmovým i reálnym) a budovať napätie, ktorý ctil scenár a nebál sa ani veľkej literárnej predlohy - a preto urobil film, ktorý má skoro dve a pol hodiny a nenudí ani trochu, je to napínavý thriller, no nemá ani jednu akčnú scénu, je to klenot žánru, pričom tu neuvidíte žiadne naháňačky na autách, prestrelky, mladé pekné ženy obletujúce svalnatých mladých špiónov, ťažké zbrane a bitky, v ktorých každý zúčastnený ovláda nejaké to bojové umenie; urobil príbeh s veľmi konkrétnym politickým kontextom, no univerzálnym presahom, príbeh sledovania, prenasledovania, odhodlania a profesionality, no tiež príbeh vzťahu dvoch mužov, ktorí sa nikdy nestretli, hlavne vo skvelo nacastovanej a zahranej postave komisára Lebela, ktorý je na zožratie a od prvého momentu, kedy ho vidíme (v klietke s holubmi pri hysterickej panovačnej manželke) až do posledného (pohreb) tá postava exceluje a je adekvátny (herecky, scenáristicky...) protipól Šakalovi. (29.03.2012)