Odtiaľto až na večnosť

Tohle asi nebudu nikdy schopna docenit. Než se to rozhýbá z oné přehnané ukecanosti, balení ženskejch k nějaký pořádný akci, tak by jeden stačil vykvést. Asi bych na vyšší hodnocení musela být chlap, a dost možná s macho komplexem, protože takhle mi to z dnešního pohledu přišlo až moc směšný, ženský moc pitomý a chlapy jako pánové světa. No nic, už jsem zase o trochu vděčnější za dobu, ve které žiju. Jak jsem napsala, nejsem to schopná docenit, ani i když se sebevíc snažim vžít do doby, do hodnot, tohle mi prostě strašně nesedlo. (16.10.2011)

Pár správných chlapů v uniformách nebo havajských košilích, jejich mužné kamarádšofty i drsná šikana, dvě srdcebolné lovestory a závěrem hrstka autentických Japonců, bombardující Pearl Harbor. Dovedu pochopit, že z toho bylo publikum včetně Akademie v padesátých letech u vytržení, ale čím si toto uhlazené a zvětralé melodrama oživuje dodnes status vrcholné klasiky, je mi menší záhadou. Montyho krásným xichtíkem to asi nebude. Ale ještě že tam byl a dopřál alespoň mým ženským hormonům blaženého povyražení. P.S. Jituš, moc dík za dvd, třásla jsem se na to jak divá, ale že bych to teď stejně vehementně doporučila dál, to ňák ani né... (04.05.2012)

Výtečný Zinnemannův film z válečné doby. Odehrává se přitom ve výcvikovém středisku, kde se nacházejí nejrůznější typy vojáků. Zinnemann se nebojí kritiky a ukazuje, jak zde probíhala šikana a osobní ambice byly výše než ambice vojenského útvaru. Největším sympaťákem zde je Montgomery Clift, tvrdohlavý jako pozdější Frajer Luke a jehož kamaráda zde ztvárňuje mladý Frank Sinatra. Na pozadí toho všeho se odehrávají milostné románky, které vojáci potřebují tak jako ostatní lidé, ba možná ještě víc. Vyvrcholením snímku je japonský útok na Pearl Harbour 7. prosince 1941. (29.05.2009)

I přes mdlejší první polovinu, které opravdu chyběly uvěřitelnější dialogy, si mě tenhle film získal. A to především kvůli konečné půlhodince, která je opravdu skvostná. Scéna, kdy Montgomery Clift hraje na trubku smuteční melodii, je nejsilnější z celého filmu. Jen je škoda, že to nenatočili v barvě, protože ta scenérie o to přímo prosí. (18.08.2010)

KLASIKA. Ze všemi přednostmi i neduhy. Od schématu, které bylo posléze recyklováno až na dřeň, přes herecké výkony, které i po letech dokážou neuvěřitelně strhnout, až po jistou topornost, která se naskládala za 58 let vývoje samotného filmového vyjadřovaní. To všechno dá dohromady nadprůměrný divácký zážitek, který si čas od času velmi rád zopakuju. (03.08.2011)