Odtiaľto až na večnosť

Film jsem chtěla vidět už dlouho, dokonce jsem si ho před měsícem přinesla domů, ale vinou všemožných náhod jsem se k němu dostala až letos na Festivalu v Karlových Varech. A možná je to tak lepší, protože velké plátno tomuto dvouhodinovému osmi-oscarovému klenotu americké kinematografie moc sluší. Už jen ten počet hvězd, který se Zinnemannovi podařilo ukázat na plátně, je obdivuhodný a přitom nikdo nehraje nějakou miniaturní cameo roli. Právě naopak, každá postava má v příběhu své místo, každá má svou úlohu a ovlivňuje svým jednáním ostatní. Přiznávám se dobrovolně, že pro mě byl největším tahákem Frank Sinatra, přece jen vidět mého oblíbeného zpěváka (a stále oblíbenějšího herce) v roli, za kterou dostal Oscara, se člověku moc často nepoštěstí. A ano, byl famózní, jen mi přijde, že podobnou kombinaci opilce-sympaťáka hrál několikrát předtím i několikrát potom, takže můj hlas v anketě "nejlepší herecký výkon kariéry" by dostal spíš za Suddenly (ačkoliv nebýt Odtud až na věčnost, nemuselo být žádné Suddenly). Shrnuto, podtrženo: Kvalitní padesátkové drama z vojenské základny Pearl Harbour, které obsahuje několik vynikajících (a dnes již kultovních) scén a končí událostmi z prosince 1941, kdy na pozadí nečekaného japonského náletu umírají i některé postavy; a jak už tomu ve válce bývá, jejich smrt je často hloupá až nesmyslná. Zvláštní pozornost si dle mého názoru zaslouží i závěrečná scéna na lodi s konstatováním, že jistá postava byla sestřelena japonskými stíhači. Taková byla válka. Taková byla armáda. Takový byl Frank Sinatra. Takový byl Burt Lancaster. Montgomery Clift. Deborah Kerr. A Donna Reed. Ti všichni si za své role zaslouží jen to nejvyšší uznání. [44. MFF KV 2009] (06.07.2009)

No nevím, na rozdíl od většiny zde přítomných považuju Sinatru (jak jeho herectví, tak postavu, kterou hraje) za nejhorší průser jinak velmi zajímavého filmu. Je vidět, že Frank jako vždycky zavolal kámošům z mafie, zatahal za nitky a nechal si napsat roli übersympaťáka, který je tak v pohodě, správňácký a všeobecně přijatelný, že se mi z toho zvedla hladina cukru v krvi. Třešničkou na dortu je jeho poslední scéna, která pro mne přesáhla jakoukoliv přijatelnou hranici trapnosti. Ale dost o něm. Film má jinak kladů habaděj - skvělého Montgomeryho Clifta a Burta Lancastera, velmi zajímavou směsku dramatu a romance, vynikající dialogy. Polozapomenutá perlička americké kinematografie - asi proto, že samotný útok na Pearl Harbor zde tvoří pouhou epizodu. (26.07.2012)

Mnohovrstevnaté - a překvapivě současné pojednání s neobyčejně výstižným názvem. S trochou nadsázky by se dalo říct, že doslova přitahuje problémy všeho druhu. Neboť vypráví o tom, kterak to chodívá v armádě ... v dobrém i ve zlém - v těch zdánlivě idylických časech, než přijde válka ... aby ozbrojeným silám dala velice jednoznačný smysl a cíl. Jakoby dějová linie směřovala k tomu jedinému okamžiku, který vytrhne zažitý způsob života i s kořeny a navždycky změní priority ... když některé hodnoty upevní či vyzdvihne z hlubin zapomnění ... a jiné naopak odhodí a následně pohřbí jako nepotřebnou rekvizitu. Neboť život a smrt jsou si náhle neobyčejně blízké ... tak jako rodné sestry - a nestálost a pomíjivost všeho kolem je příliš hmatatelná. (04.04.2016)

Herecký trojlístek ve složení Burt Lancaster, Montgomery Clift a Frank Sinatra se u mě postaral o pět hvězd, pánové mě vtáhli na vojenskou základnu a nechali mě prožít všechno s nimi, výcvik, šikanu, lásku, přátelství.. Krásně smutné pokoukání, obrovská tíž na mě dopadla po závěrečných titulcích, slzy jak hrachy.. (08.02.2023)

O životě v armádě i "za armádou" tak pravdivě, přesně a lidsky, jak se toho asi již nedočkáme. Co armáda člověku dává. Proč k ní tolik mladých mužů vzhlíží. A o co naopak vojáka ochudí. Povinnost x láska. Kamarádství a věrnost. Milý Frank Sinatra. Pro mě však jednoznačně film Burta Lancastera a jeho nejlepší role (a to se u mě jedná už o Burtův 26. film!) se šlehačkou na dortu v podobě tak slavné plážové milostné scény. Seržant Milton Warden a příběh o tom, jak se nezpronevěřit kamarádům i jak zabít předem marnou lásku, pro mě o něco zastiňují i osud toho nejbezvýznamnějšího "ucha" Prewitta Montgomery Clifta, který v armádě nalezl domov i vězení. Pochválit musím ale i skvělého "tlusťocha" Ernesta Borgnina, jenž zamlada hrál skutečně znamenitě. (02.10.2005)