Na pravé poludnie

(1001) Takže, první z věcí, o kterých se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmu jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává jedna z mých oblíbených hereček/hrdinek. Ale k filmu samotnému. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, s jakou se ubírá ke své pointě. Vypráví o zbabělosti hluboce zakořeněné v pohodlnosti, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl - ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho souboj samotný nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje a zmenšuje v dáli, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně krásný. (10.03.2015)

Spousta klasických westernů už dávno právem upadla v zapomnění, Zinnemannův snímek se ale dá označit za klasiku, která zaslouženě patří do zlatého fondu světové kinematografie. Western tady překračuje své žánrové mantinely a posouvá se spíš do roviny psychologického dramatu. Je studií lidských povah, strachu, odvahy a odpovědnosti. Nebezpečný zločinec je propuštěn z vězení, jeho kumpáni se radují a očekávají příchod starých pořádků, vlády násilí a zastrašování. "Slušní" občané se bojí a někteří uvažují o odchodu. Jen jediný obyvatel městečka je připraven se bránit a snaží se u ostatních probudit kolektivní duch odporu. Ve filmu si užijete mnohem víc dialogů než panoramatických záběrů divočiny nebo krvavých přestřelek. Někteří westernoví fanoušci mají s tímhle kouskem problém právě pro absenci obvyklých žánrových klišé, já ho ale považuju za pozoruhodnou ukázku filmového kumštu. V pravé poledne je zajímavé tím, že se odehrává v reálném čase, při pohledu na pohybující se ručičky na hodinách se stupňuje napětí a vše prostupuje vědomí nevyhnutelnosti. Režie je zajímavá i jinak. Zinnemann si přál, aby film vypadal na první pohled jako klasický filmový žurnál se zrnitým obrazem a horším osvětlením. Opět se najdou tací, kterým to kazí jejich představy o filmové podívané, ale já neváhám nadělit 85 % celkového dojmu s tím, že nejsem fanouškem westernu, jinak bych mu přihodil ještě pátou hvězdičku. (17.07.2017)

Než přišel Segio Leone nebo Sam Peckinpah byly westerny jen o charismatických šerifech, který ví, že město patří jen jim a nikdo jiný nemá nárok. Tento není jiný s vyjímkou, že se odehrává v reálném čase jednoho horkého poledne. Nejedná se o špatný film jen mi připadal příliš jednoduchý a celkově takový televizní s minimální výpravou a akcí. (15.01.2010)

Niekedy je problém, keď majú scenáristi do stanovenej stopáži napchať dej, ktorý zahrňuje často aj niekoľkoročný sled udalostí. Tu bol problém opačný, ako si za skoro hodinu a pol poradiť s vyše hodinovým časovým úsekom a to pokladám za ešte väčšiu prekážku. Tú sa však podarilo preskočiť bez zaváhania. Napätie aké som vo westernoch nepocítil už dávno, akurát tá citová a dramatická skladba vzťahov je pomerne strohá a nedoriešená, čo je na toľké hviezdy na pľace pomerne veľká škoda. Zaujímavé je, že obávaný súper, na ktorého sa vlastne čaká celý film vystupuje na scéne možno päť minút, ale ide z neho strach väčší ako pri niektorých pochybných súčasných horroroch. Trošku ma zmiatol aj debilný ksicht Lloyda Bridgesa a každú chvíľu som čakal, kedy na mňa niečo vyškľabí. 80%. (02.04.2008)

Klasika. Napriek tomu, že hlavný hrdina väčšinu filmu chodí po meste a zháňa dobrovoľníkov, je to celú dobu zaujímavé. A to predovšetkým preto, že sú tu dobre rozpracované/naznačené vzťahy medzi postavami. Celé je to dosť "suché" ale práve táto absencia akéhokoľvek pátosu či nadšenia zo zabíjania robí z filmu čosi viac. Skvelá práca s hudobným motívom, občas fajn zábery kamery, výborná práca s ubúdajúcim časom. Gary Cooper ani nemusel veľa hrať, všetku beznádej jeho postavy má vpísanú v tvári... (17.12.2012)