Na pravé poludnie

Nezapomenutelný Gary Cooper coby osamělý šerif v boji proti bandě gangsterů, to je prostě klasika světového westernu. Samozřejmě, že každý, kdo hledá nějaké skryté umělecké poslání, nebo vyšší hodnoty, bude zklamán, neboť v tomhle westernu prostě nejsou (jako ostatně ve většině zástupců daného žánru). Ale on si taky tento film na nic jiného nehraje. Čerpá z klišé, která byla vyčpělá už v době natáčení, originalita příběhu je mírně řečeno pochybná, herecké výkony odpovídající situacím (těžko chtít po pistolníkovi, aby deklamoval Shakespeara). Přesto všechno, nebo právě proto je to taková klasika. A zůstane jí i nadále. (21.08.2002)

(1001) Takže, první z věcí, o kterých se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmu jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává jedna z mých oblíbených hereček/hrdinek. Ale k filmu samotnému. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, s jakou se ubírá ke své pointě. Vypráví o zbabělosti hluboce zakořeněné v pohodlnosti, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl - ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho souboj samotný nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje a zmenšuje v dáli, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně krásný. (10.03.2015)

Než přišel Segio Leone nebo Sam Peckinpah byly westerny jen o charismatických šerifech, který ví, že město patří jen jim a nikdo jiný nemá nárok. Tento není jiný s vyjímkou, že se odehrává v reálném čase jednoho horkého poledne. Nejedná se o špatný film jen mi připadal příliš jednoduchý a celkově takový televizní s minimální výpravou a akcí. (15.01.2010)

Klasika. Napriek tomu, že hlavný hrdina väčšinu filmu chodí po meste a zháňa dobrovoľníkov, je to celú dobu zaujímavé. A to predovšetkým preto, že sú tu dobre rozpracované/naznačené vzťahy medzi postavami. Celé je to dosť "suché" ale práve táto absencia akéhokoľvek pátosu či nadšenia zo zabíjania robí z filmu čosi viac. Skvelá práca s hudobným motívom, občas fajn zábery kamery, výborná práca s ubúdajúcim časom. Gary Cooper ani nemusel veľa hrať, všetku beznádej jeho postavy má vpísanú v tvári... (17.12.2012)

Je pravda, že šerif s tváří a hlasem Johna Waynea by nikdy nežádal o pomoc muže od rodin a raději by zemřel sám... v krajním případě by se bandě gaunerů postavil s opilcem a chromým starcem po boku. Je pravda, že Howard Hawks by takový western nikdy nenatočil, jenomže Fred Zinnemann nebyl kovboj, ale humanista. Nemluvě o tom, že s vědomím neúspěchu o takovou pomoc žádat, vyžaduje také odvahu, nemluvě o tom, že tento film je opravdu o něčem jiném! (22.11.2008)