Příběh jeptišky

Na veliké ploše rozložený příběh, kdy jeho první část je téměř dokumentárním filmem o životě v ženském kláštěře a o rituálech přijímání do společenství jeptišek, ale poté se rozvíjí do smělé šíře jak v rovině osobní, tak i historické. Zvěrečné vyznění, že lidská dobrota je pojem mnohem širší a všeobsáhlejší než dobrota uměle diktovaná a vytvářená zvnějšku přes víru v Boha, je mi velice blízké; i proto možná v hodnocení trošku nadsazuji. (28.05.2011)

Jako ateista jsem si před první projekcí nebyl vůbec jistý, jak mě Příběh jeptišky osloví, ale zanechal ve mně silný filmový zážitek a ten se u mě dostavil i při dalších zhlédnutích. Snímek mě pasoval do role souputníka sestry Luke a celou její cestu jsem absolvoval s empatickým pochopením. Audrey tomu svým hereckým výkonem (zasloužená nominace na Oscara) velmi napomohla a i když jsem si ji jako jeptišku nejdřív vůbec nedokázal představit, zvládla to bravurně. Film je oživen několika dějovými zvraty (včetně zásahu II. světové války), které film vždy posunou dál, ale i přesto jsem se ani chvíli nenudil, spíš mě zastihl podivný pocit prázdnoty, když příběh skončil a další osud sestry Luke už nebyl ukázán. The Nun's Story nejspíš nebude pro každého diváka (někteří třeba film vypnou už po pár klášterních scénách), ale mně se opravdu líbil a nevidím důvod proč nedat plný počet. (05.04.2010)

Skutečný, byť umělecky zkrášlený životní příběh Marie Louisy Habetsové (1905-1981) byl pro Audrey blízký zejména svým odbojovým - byť ve filmu jen naznačeným - vyzněním (sama Hepburnová působila v odboji rovněž přes svůj věk na hranici holčičího a dívčího období). Katolická církev a její mystéria jsou tu představena plně - věcně, nekarikovaně, ve vyváženém poměru světla a stínu aktivit řeholních komunit zatížených doživotním celibátem a ústraním. Středověk v první polovině dvacátého století - jak film prokazuje - nezmizel; za zdmi klášterních areálů žil v mnohém v podstatě nerušeně dál. Skutečně evropská, silná povaha se v korzetu, přijatelném pro více tvárné jedince, dusila; v mnohém přitom záleželo na způsobu, jimiž staletá dogmata byla prosazována. Tento portrét je silný právě tím, že je portrétem sine ira et studio (portrétem prostým hněvu a podjatosti). Audrey, jedna z největších hereček všech dob, i tady prokázala vícerozměrovost svého robustního talentu ve škále a tóninách, které pro dobové diváky musely být mimořádným překvapením. Totéž lze říci i o vnímavé a pozorné, místy až pietní Zinnemannově režii. Věrohodnost prostředí a kulis, mimořádná pozornost věnovaná uměřené podobě filmu výpravou, tento katarzní (očišťující a pročišťující) zážitek jen dále posiluje a rozvíjí. PŘÍBĚH JEPTIŠKY má nesporně silný nadčasový náboj. Pro současného člověka náboj až očistný. (04.12.2012)

Silný příběh, který kupodivu příliš nenudí. Jako ateista kroutím hlavou, jako filmový kritik ale hlasitě tleskám. Tohle by byl velký oříšek pro všechny klubovky, v našem nábožensky chladném tuzemském prostředí. Domnívám se totiž, že většina diváků by televizi v prvních dvaceti minutách raději přepla.____Na rozdíl od některých kolegů si myslím, že tady Audrey neměla velký prostor pro své herectví, protože jako řádová sestra nesměla vůbec projevovat své emoce. Scény z Afriky jsou dokumentárně přínosné (natáčelo se prý v Belgii, v Itálii a právě v tehdy už demokratickém Kongu).__ Tip na klubovku ČT. (27.01.2010)

Musím dát plný počet hvězd, protože jsem viděl něco, co mě doslova nadchlo, a to jsem neznaboh. Je pravda, že tak první půlhodinu jsem místy i trpěl, poněvadž to bylo samý Amen atd., ale když se na to podívám objektivně, tak to bylo natočeno vážně skvěle. Velký grády to dostalo, jakmile opustila sestra Luke klášter, to jsem vážně hltal všechny scény. Nejvíce však vedou scény v Kongu, a to díky interakci sestry Luke (famózní Audrey Hepburn) a doktora Fortunatiho (vtipný sympaťák Peter Finch). Asi se na to nepodívám hned další den, ale za nějaký čas...proč ne! 85% (14.09.2014)