Poznamenaní

Tak já nevim. Pořád dokolečka nám promítají bolševické agitky, normalizační komedie a detektivky, ale tuhle nádhernou záležitost člověk v programu nenajde. A to nepíšu jen kvůli tomu, že tu je vlastně jediný český herec, který kdy získal Oscara, ačkoliv i to je důvod sám o sobě. Tenhle film je ale i výpovědí o osudu tisíců dětí, poznamenaných koncentračními tábory a jen nepatrný zlomek se jich měl kam vrátit. Je tu několik scén, při kterých zamrazí a to zejména ve chvíli, kdy američtí vojáci chtějí převézt děti ve vozech s červeným křížem, které nacisté používali při zplynování. Za pozornost stojí i výkony Montgomeryho Clifta a Jarmily Novotné. No a hlavně všechno dobře dopadne a do té těžké poválečné doby přinesli Poznamenaní alespoň malý střípek naděje v lepší zítřky. Docela si dovedu představit, jak film na tehdejší publikum působil. Je to paradox, že právě významná ocenění Ivanu Jandlovi vlastně zavřela cestu k filmové kariéře. Doufám, že si dámy a pánové z veřejnoprávní televize na tenhle skvost někdy vzpomenou. 90% (24.05.2014)

Excelentní úvod, který diváka nekompromisně vhodí do rozbombardovaného Německa (tedy do americké poloviny) plného dětí bez budoucnosti, se naneštěstí změní v emočně prázdnou holywoodskou show, kterou dorazil nestoudně odfláknutý patetický závěr. Druhá polovina filmu by se mohla odehrávat v jakémkoli roce, kdekoli na světě. Pro mě osobně další utvrzení toho, že americký pohled na krutost a nelidskost druhé světové války u mě nemá šanci na úspěch. Nebýt vícejazyčnosti a výborných dětských (ne)herců, kdo ví, jak by to s mým hodnocením nakonec dopadlo. (09.06.2016)

Tohle je celkem tradiční příběh ve smyslu, že se snaží divákovi ukázat, že existují dobré konce. "Poznamenaní" doslova křičí tím, že musí mít happy end. A vy ho nejspíš budete chtít. Také vás nejspíš dostane to, jak moc se zde mluví česky, že hlavní hrdinkou je Češka. Válka přinesla silné příběhy a tenhle k nim také patří. (21.11.2016)

POZNAMENANÍ evokují knihu ŘÍKALI MI LENI nebo pozdější film KUKAČKA V TEMNÉM LESE; je těžké posoudit co bylo větším nacistickým zločinem: zda plynové komory nebo toto bourání rodin a znásilňování dětí a rodičů. Mezi dětmi a dospělými nebyl v tomto ohledu podstatnější rozdíl; byli zraňováni ve svém nejvnitřnějším lidství. Citovost (nikoliv emoce), která z tohoto skvělého filmu vyzařuje, není kýč; naopak, evokuje a uchovává duševní svět našich předků. Příběh filmu je i příběhem desítek našich životů právě těchto našich dědů apradědů či prababiček. Je to fakt nejen nostalgizující, ale také stále burcující a varující. (29.03.2023)

Žiadna citová vydieračka, to je fráza. Už mám pocit, že pri každom filme, ktorý je emocionálny, tak ľudia toto slovo v komentároch používajú stádovito. Skutočnosť bola ešte viac emocionálna. Film o stratených a zdeptaných deťoch je bez pochýb silná vec a nanešťastie skutočná. Je smutné, že mnoho detí dokonca svojich životov nezistili skade sú, nenašli svojich rodičov, to isté platí pre rodičov detí. Z Poľska bolo do Nemecka na prevýchovu cez vojnu odvlečených vyše 200 000 detí, z toho sa ich späť podarilo dostať asi 15 000. Keď si pomyslíme, že Nemecko bolo tiež ako Poľsko zničené, tak veľká časť dnešných Nemcov sú vlastne pôvodom Slovania, ani o tom nevedia, lebo tie deti ktoré prežili sa dočkali dospelosti práve v rokoch najväčšej populačnej explózie v Európe v 50. a 60. rokoch a vtedy zakladali rodiny. Koľkým dnešným obyvateľom Nemecka by sme však mohli priradiť niektorú zo slovanských národností už nevedno, lebo každému už je jedno jeho história, aspoň mám posledné roky taký pocit, lebo všetko sa globalizuje a zisťovanie podľa telesných rysov je pre mnohých ľudí ponižujúce vzhľadom na to, že to robili práve nacisti. Film nie je ani naivný, ten koniec bol skrátka len vyústením náhod a určitých udalostí, ktoré často pomohli k vzájomnému stretnutiu, lebo vtedy pomohla snáď každá maličkosť a aj takéto veci boli bežné. Treba si uvedomiť, že je to nielen silná téma a skvelo zahraná, ale aj z roku 1948. Je to významný počin svetovej kinematografie. (06.07.2013)