Vrah Rozemary

Mnohým ľuďom sa slasher horory (ktorých vynikajúcim príkladom je Vrah Rosemary) zdajú úchylné. Človek je v podstate odnepamäti tvor agresívny (viď staré obrazy sadistických mučení svätých, pred ktorými sa má kresťan ešte modliť). Skúste si vyhľadať obrazy martýria sv. Erazma, ktoré namaľovali Dieric Bouts (15.stor.) a Nicolas Poussin (17.stor.) a potom skúste povedať, že západná civilizácia nie je úchylná. Keď som túto fiktívnu a teda akceptovateľnú hororovú fantáziu videl prvýkrát, cítil som sa ako po poriadnej opici a k filmu som sa vrátil až po desaťročí. Režisér Joseph Zito nie je žiadnym majstrom v budovaní atmosféry, avšak jeho neuveriteľná hardcore verzia slasheru je žánrom, ktorý akúkoľvek atmosféru presahuje. Ak vo Fulciho filme obeť s prebodnutou hlavou umiera okamžite, Zito jej dáva ešte desať sekúnd. Ak Steve Miner necháva Michaela Myersa podrezať obeť jediným rozmachom, Zito štylizuje vraždu tak, ako keby šlo o krájanie chleba. Za tak intenzívne zážitky sa menej než päť hviezdičiek nedáva. Nemyslím, že je vhodné dívať sa na tento film dookola celý týždeň, rozhodne som však presvedčený, že toto dielo reflektuje objektívnu realitu sveta i subjektívnu realitu človeka omnoho zdarnejšie než väčšina iných filmov. Záverečné scény ponorené do znejasňujúceho oparu majú snový charakter, v ktorom sladké snenie ústi do nočnej mory a anticipuje "Elm Street". (14.01.2005)

Ničím neprekvapí, vrah je velmi sympatický, obete si vyberá zriedkavo, nástroj má velmi originálny, buď na niekoho vytiahne vidle alebo nôž, ktorý má pekne naostrený a prebodne ním hocikoho. Keď niekoho zabije, do ruky mu vloží ružu, má na sebe čiernu uniformu a čiernu helmu ako vojak. Narozdiel od Burningu to v niektorých momentoch nudí až sa to rozíde a niečo sa udeje, ale ako vravím stále je to len priemerná zábava s úchylnými gore scénkami 60 percent. (06.03.2009)

Konečně jsem dodatečně shlídl tenhle provařenej slasher, o kterým jsem četl už jako malý dítě v katalozích že přichází do půjčoven. V té době ale mne, na rozdíl od spousty jiných tahle záležitost minula, tak můžeme zhodnotit až teď. Jedná se o povedený slasher emerické produkce, s dobrým pošukem ve vojenským mundůru (chemická jednotka?), dobře vygradovaný, napínavý a s hutnými gore scénami. Tady velký palec nahoru, krev stříká, oběti ječí, vidle probodávají nahé tělo, nůž projíždí hlavou i krkem, maestro Savini odvedl jako obvykle slušný kus práce, takže pro všechny začínající amatérské filmaře a tvůrce gore efektů - nejlepší je učit se od mistrů řemesla, takže zde. Jinak vše šlape jak má, já jsem spokojen, dobře odvedená práce, pětka to není, takových filmů je hodně, ale slušná čtverka jo. Akorát škoda, když vynechám úvodní mordýřskou ántré sekvenci z roku 1945, tak potom největší kočka z celýho filmu to chudák odnese hned jako první, to mě mrzelo, mohla si zahrát víc. 7/10 (05.04.2011)

Pro mě průměr ve všech ohledech. Příběh skoro žádnej, postavy docela sympatický, provedení vražd slušný. Po hromadě hororů byl tenhle první, kde jsem konečně viděl v akci vidle =)). Jinak vrah je bohužel pomalej, neohrabanej, nikam nespěchá, za žádnou z obětí se nerozběhne ... ale to je tak bohužel všude =((, alespoň u takto starých snímků. (11.07.2013)

Je vidět, že Prowler vznikal v době, která slasherům přála nejvíce (ne, děti, nejsou to devadesátá léta) a pod vedením člověka, který je uměl točit, což ostatně dokázal i svým zářezem do série Pátek 13. Největší devizou jsou jednoznačeně jednotlivá zabití, vždy nádherně vyvedená, realistická a působící dostatečně odporně, aby se ani otrlý divák (nic společného se srazem preudointelektuálů) neušklíbal. Vrcholemm pro mě je vidličkovaná ve sprše a jedno moc luxusní podříznutí. Trochu zamrzí rozkolísanost tempa, kdy především prohledávání obrovského baráku nudí znatelně, ale naštěstí se voják včas vrátí, aby do situace vnesl pořádek. Vzniknout tenhle film o dva roky dříve, tak má dnes deset pokračování a alespoň jeden remake. Naštěstí byl první Pátek 13 a tak to odskákal on. Prowler zůstal jediný a jedinečný. (03.02.2011)