Dům pro dva

Velice osobní příběh s příchutí pelyňku a trochou mystiky v oprýskaných dobových kulisách. Příběh stejně důsledný a neoblomný jako čas, který v neměnném rytmu a bez sebemenších známek únavy lhostejně odměřuje každou vteřinu. P.S.: Pokud vám můžu radit - až uvidíte černého koně, jak se jen tak potuluje mezi paneláky, nevšímejte si ho ... a pěkně v klídku počkejte, až zase zmizí. Myslím, že nic lepšího nemůžete udělat. (24.11.2013)

Soukolí antické tragédie s frustrujícím vyústěním, dechberoucími hereckými výkony a precizní kamerou řeže jako nejostřejší papír... strhující kontrast mezi asketickou apatií a melancholií na straně jedné a iritující žoviálností na straně druhé vedoucí ke konečné sebereflexi, která již však přichází pozdě... zdařilá volba kratší stopáže eliminuje hluchá místa, sugestivní retro hudba výborně dokresluje fatální tíživou atmosféru a ačkoliv snímek není apriori depresivní, vzpomínky na něj rozhodně nebudou veselé; nicméně to neznamená, že ne dobré, ba naopak: relativně neznámé minimalistické drama mě příjemně překvapilo. 80% (05.10.2011)

Dosti depresivní film. Drama jedince ukryté v mechanické stereotypnosti své doby. Iracionálnost proti skoro nesnesitelné racionalitě - Dan a Bóža. Ničící vítr a uklidňující vánek. Pro jednoho je jen tady a teď, pro druhého hlavně zítřek. Velmi slušná režie a skvěle vybraná ústřední dvojice i jejich matka. Vetchý a jeho akrobatický poloblázen a Schmitzer se svým zamlklým samaritánem spěchají na autobus. Jde o to, jaké místo zaujmou. Velmi trefná hudba podtrhuje mé pozdější vyšší hodnocení. (22.03.2012)

Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... (11.04.2014)

Mimořádná záležitost, na kterou se podívat je SVÁTEK. Schmitzer, Vetchý, Třebícká to je koncert. O prázdnotě v nás, předstírání a pocitu osamělosti.Jen ti co hledají nalézají něco, co nás přesahuje, mohou být naplnění a možná i šťastni. Hudba Pavla Dražana filmu dává mystický a místy až snový charakter. (16.05.2010)