Docent

samotný případ sériového vraha, jehož činy si za víc jak deset let nebyl nikdo schopný spojit, natož aby se k němu někdo dostal jakkoliv blízko je ok a má potenciál na slušnou detektivku. Jenže pak je tady to všechno okolo a já se zdráhám uvěřit, že Docenta mají na triku stejní scénáristé jako Případy 1. oddělení nebo Devadesátky. Ještě bych to jakžtakž chápal pokud by šlo o jakousi Marešovu pomstu policii, jenže velmi pravděpodobně nejde a většina věcí je tu myšlena smrtelně vážně. Co se týká postav, tak tady je králem Ivan Trojan, který svého docenta zvládá s prstem v nose a nakonec mu i odpustíte, že se na konci zpronevěří všem zásadám, za které tolik bojoval. Zbytek je bohužel jedno neštěstí vedle druhého. Vetchý tu buď jen křičí, nebo se tváří že mu umřelo štěňátko a už delší čas ve mě klíčí podezření že on vlastně neumí moc dobře hrát. Ramba - kterou mám jinak za celkem schopnou - tady hraje sebestřednou, uječenou k*ndu, která potřebuje všem ukázat že není protekčním spratkem a přesně proto se jako jeden takový chová (přičemž to že je/není dcerou nějakého ministra nemá na příběh vůbec žádný vliv a nikam se to za celou dobu neposune a nic z toho nevyplyne). Poté tu máme dvojku "geniálních" detektivů. kteří jsou všem dáváni za vzor, ale s jejich přístupem by normálně nevyřešili vůbec nic. Korunu tomu nasadí v poslední díle, když před nimi zdrhá pachatel jehož fotku mají v ruce a ujede před nimi autem které hledají a jim to nepřijde zvláštní, nikam to nenahlásí a nijak to dál neřeší. To mě přivádí k samotnému pachateli, což byl nakonec takový blb, že je záhadou jak dokázal policii unikat tak dlouho. Na druhou stranu pokud má policie víc Taclíků a Hádků, tak to vlastně ani záhada není. Samotné vyšetřování pak alespoň občas snese přísnější měřítka, ale i tady se dost sází na náhodu a slibovaný "konflikt" policejní praxe a teorie založené na psychologickém profilování je díky tomu, že k žádnému profilování vůbec nedojde absolutně žádný. Strach je sice zkušený režisér a až na slow motion scénu kdy se Tereza Ramba snaží napít (ta scéna sama má pocitově tak půl hodiny) mu v technické stránce není moc co vyčítat, ale bohužel s takhle špatným scénářem by nic lepšího nevytvořil ani Martin Scorsese...40% (20.02.2023)

Táto miniséria dostala odo mňa tri hviezdičky, rovnako ako Prípady 1. oddelenia. Samozrejme, že sú to neporovnateľné diela, ale 5-hviezdičková stupnica mi neumožňuje jemnejšie hodnotenie, ktoré by sa v 10-hviezdičkovej stupnici rozčlenilo na 5 a 7 hviezdičiek. V Prípadoch mi prekážal iba Sršeň, ktorého povýšili na kapitána polície za lepenie modelov lietadiel a nosenie pošty. V tejto minisérii mi prekážal spomalený docent, vzorne konzumujúci tabletky, popíjajúci čaj z termosky a útočiaci na podozrivého obuvákom. Tiež ramboidná Tereza, ktorá bola tak hyperaktívna, nezávislá a nezodpovedná až si vyslúžila pivničné väzenie. A nakoniec policajt Taclík, ktorý svojim metrákom živej váhy nedokázal bez pomoci prekonať pomerne nenáročný kopček. Dalo by sa pokračovať chaotickým scenárom, množstvom zbytočných odbočiek a hluchých miest, ale nemám chuť. Ide podľa mňa o priemerný, nie príliš vydarený seriál a dočítal som sa, že sa chystá druhá séria. Tak neviem. (19.02.2023)

Všechno to, co se tady seriálu vytýká, se mi vlastně líbí. Beru to totiž s nadsázkou a s nadhledem. Nečekala jsem další 1. oddělení a myslím, že to tak nechtěli ani scénáristé. Naopak, své původní dílo používají jako odrazový můstek a záměrně ho odlehčují. A do tohoto konceptu pak přesně zapadají všechny tolik kritizované postavy - pedantský profesor, horlivá a prostořeká policistka, omezený a uřvaný šéf i komické duo "dvojčat". Nemám důvod remcat, bavila jsem se. (05.03.2023)

Na scénáři je znát Marešova ruka, takže je tu dost takového toho "1. oddělení" feelu, ze kterého máte pocit, že takhle to asi mezi policajtama chodí. Případ mě vlastně taky bavil, překombinované mi to nepřišlo - taková klasická současná česká krimi. Dolů to za mě ale hrozně táhla postavy Terezy Ramby, která bez řvaní neumí ani odpovědět na pozdrav, krade klíčové důkazy, neví co je entomologie, lepí žvýkačky v domě svědků a při zatčení řve "pracky nahoru". Radši bych se díval jak vyšetřují pohodáři Hádek ("Chlapi, pučte mi ty sikovky...") a Taclík ("Není to vod tvýho auta?"), kteří jsou místy neironicky fakt vtipní. Poslední díl je na jednu stranu výrazně napínavější než ostatní, ale má taky mnohem víc WTF režijních momentů, kdy nevíte, jestli pořád mluvíme vážně (Trojan vniká do bytu vraha ozbrojen lžící na boty, jaj!). 2-3*, ale vlastně jsem se bavil. (02.04.2024)

Vlastně taková česká variace na dánská Qéčka, v nichž jejich první polovinu tvoří taktéž mírně autistický ufon Qocientě se vymykající policejnímu průměru a druhou naprosto nesnesitelná Qočna, kterou paní Rambousková zahrála tak sqěle, že jsem si před třetím dílem první řady dal vychladit lahváče a napukat kukuřici pln nadšeného očekávání receptáře príma sklepních nápadů, kdyby do toho ovšem první Qéčko zákeřně nehodilo vidle (sakra, přítlačné křídlo…). Trojan samozřejmě jako vždy klasa, Vetchý si zase střihnul další svou standardní variaci na permanentně nasraného Luňáka a vetchý Švehlík naprosto úžasného starého fotra („Policejní rodina je základ policejního státu!“). Byť tedy zejména ve druhém díle první lajny běžela logika místy poněkud na neutrál, kdy zejména Qočně za účelem stavby oslího můstku byla provedena dočasná lobotomie, a byť byla totožnost pachatele profláknuta už v první půlhodině prvního dílu (a když už na to přišel Herkul Poaró jako já, který obvykle nevypátrá ani kdo z jednočlenného okruhu podezřelých doma pochcal prkýnko, tak soudím, že profláknutá skutečně brutálně), tak celkově hodnotím jako na české televizní poměry silný nadprůměr. A jelikož nášup v podobě druhé řady byl dokonce ještě o něco chutnější, byť z Qočny už mi tentokrát skoro slézaly nehty, zaokrouhluji na plnou. Závěrečné vytrolení Uriáše Pitralonem pobavilo. (19.02.2023)