Moskva slzám neverí

Snímek obdržel Oskara a má se jednat o jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů, což je ovšem relativní pojem, protože o komerci se v pravém smyslu slova v sovětském distribučním systému nedalo mluvit, tam vždycky šlo spíš o výchovnou a propagandistickou funkci. Udílení Oskarů vždycky do značné míry podléhalo nejen komerčním, ale i politickým zájmům, takže přidělené ceny jsou obvykle výsledkem nějakých módních vln nebo společenského kalkulu, jako v tomto případě. Právě končila vlna politického oteplování mezi oběma supervelmocemi, která spadá zhruba do funkčního období Jima Cartera, a tak se americká Akademie rozhodla vlnu vzájemných kulturních výměn a zvýšeného zájmu o sovětskou kulturu odměnit soškou za nejlepší zahraniční film. Po pravdě řečeno si myslím, že tahle volba svědčí spíš o nemohoucnosti sovětské kinematografie, protože jestli jde o nejlepší film její produkce, tak pánbůh potěš. Jedná se o typický sovětský cajdák s nesmyslně přetaženou stopáží, nevýraznými postavami a nemoderním pojetím, které svědčí jednak o tom, že sovětská kinematografie byla izolovaná od jejího západního protějšku, kde se tehdy v 70. letech odehrávaly velké věci - např. na poli nezávislého filmu, jednak o tom, že tvůrci opravdu nemuseli vycházet divákovi moc vstříc, protože návštěvnost nebyla měřítkem, které by rozhodovalo o filmové výrobě. Budu tvrdý a napíšu, že kdyby se stopáž zkrátila o hodinu, zapracovalo se ve scénáři na dialozích a herci místy, vlastně docela často, nepřipomínali leklé ryby, šlo by pořád ve světovém měřítku a v příslušném žánru jen o mírně naprůměrný film. Nehledě na to, že z postojů sovětských hrdinek a jejich chování by např. americké a západoevropské feministky ublinkávaly. Kladem sice je, že ideologické postoje, tak typické pro sovětskou tvorbu, jsou v tomhle případě výrazně upozaděné, ale při pozornějším sledování se i ony neomylně dají identifikovat. Celkový dojem: 35 %. (27.06.2011)

Už chápu Poláky, kteří “Španělskou vesnici” nazývají “Českým filmem”. Tohle pro mne byl tak trochu “Český film” očima kohokoli ze zahraničí. Nebylo to nijak trapné ani špatně zahrané, ale film ve mně vyvolal asi tolik fascinace jako červená na semaforu. Krom toho jsem to vůbec nepochopil? Kdyby se filmy daly přirovnat ke středověkému vojenskému vybavení a jeho součástí, tak tenhle bude ve své užitečnosti  někde na úrovni bradavek na hrudním plátu (02.06.2022)

Dovolím si tvrdiť, že scenár je takmer totožný so scenárom "slávneho" mexického seriálu Jednoduchá Mária, rozdiel je akurát v čase a priestore a v množstve vaty. Za čo ten film dostal Oscara? Netuším, možno to bol jediný sovietsky normálny film, možno za zobrazenie obyčajného príbehu o hľadaní šťastia, bez ideológie (no,troška je predsa len bolo). (26.12.2014)

Príbeh filmu začína v roku 1958 a trvá necelých dvadsať rokov. Počas tej doby sa prakticky nič nezmenilo a nezmenilo sa to ani o ďalších desať rokov, keď som to zažil osobne. Je to smutný, melancholický až depresívny film. Vzdialene mi pripomenul Lásky jedné plavovlásky. V tom nevľúdnom prostredí sa hrdinovia hrajú na nejaké ideály a deklamujú obvyklé frázy. Netuším, čím film zaujal amerických akademikov, ale verím, že pozretie si desiatich náhodne zvolených sovietskych filmov z toho obdobia by mi na túto otázku poskytlo uspokojivú odpoveď. Tuším však, že vysoké hodnotenie tomuto filmu môžu v súčasnosti dávať iba bývalí funkcionári Zväzu československo-sovietskeho priateľstva. (26.09.2010)

Film v dlouhém časovém rozmezí mapuje osudy tří povahově odlišných žen – Ludmily, Antoniny a Kateřiny –, přičemž poslední z nich je věnováno nejvíce prostoru. Největší kvality filmu tkví právě v umné profilaci postav – a to i těch vedlejších – a zároveň v jejich zasazení do všedního příběhu, který je ve své uvěřitelnosti velmi působivý – někdy komický, jindy až nepříjemně mrazivý. Velmi mě zaujal skvělý herecký výkon do hlavní role typově dobře obsazené Věry Alentové, přičemž herecké výkony jsou ve filmu Moskva slzám nevěří celkově na vysoké úrovni. (09.01.2011)