Chiméra

Tak tady jdu totálně proti proudu, ale vím, že si za názorem budu stát a fakt bych se ráda setkala s lidmi, které tohle nadchlo a podebatovala o tom. Moje hodnocení ale proudí hlavně ze zklamání, které přišlo po tom, co jsem měla Chiméru mezi prvními příčkami filmů, co chci ve Varech po ohlasech z Cannes určitě vidět. Tak málo jsem byla od toho, abych ze sálu odešla a hrozně těžko se mi říká proč. Tady jde asi spíš o ty pocity, co jsem u tohoto filmu měla: zmatek, znechucení, nechápavost, nezůčastněnost, lhostejnost, rozladěnost, únava. Všechny postavy nadmíru nesympatické, bez účelu, bez jakéhokoliv charakteru, který by si měl divák zamilovat. Děj v podstatě nepopsatelně o ničem. Žánr lákal na fantasy, ale pár fantasy momentů působilo spíš jako parodie na něj. Kamera nepřívětivá a odpudivá. Všude chaos, řev, nesmysl. Asi chápu, že tohle je prostě určitý druh kinematografie a nejspíše vzdává holt minulým stylům italského neorealismu, ale tam jsem právě asi našla svou Achillovu patu, minimálně v podání Alice Rohrwacher. KVIFF 2023 (20.07.2023)

Už po prvních pár scénách jsem věděl, že jsem ani trochu netrefil v co jsem doufal (fantasy toho moc nebylo). Zbytek filmu byl pro mě utrpením. Dlouhá stopáž, nesympatické postavy a jejich charaktery, uřvanost, trapnost a buranství s nezajímavým příběhem. Nadšené ohlasy ale dokážu pochopit. Já jsem se tady ale totálně minul. 1* pouze a jenom za řemeslnou práci. (05.07.2023)

príjemne staromilské, dýchajúce talianskou horkokrvnosťou a slušne nepredvídateľné. ale aj príliš dlhé, miestami (hlavne v úvode a potom tesne za polovicou) rozťahané, s postavami, ku ktorým si treba nájsť cestu. koniec ma zarazil, takže skoro 4*, no druhýkrát by som si to už nepozrel, tak dávam 3 a 1/2. (30.06.2024)

Archeologie, Etruskové, vandráci. Opojná atmosféra Toskánska 80. let. Nesmírně silný pocit místa a zalidněnost prostoru. Kontrast mezi podzemím věčného odpočinku a prosluněností povrchu. A hrdina, kterého to nevyhnutelně táhne do podsvětí. Fikční svět Chiméry prostupuje fantazie, mystika, atmosféra italského neorealismu i špetka Felliniho Amarcordu. Nesmírně živě působí všechny prostory. Překrásně nasnímaná milostná aféra s minulostí a cesta lemovaná chimérami a vizemi minulosti, které se navzdory odkrytí nedají oživit. Arthura to nevyhnutelně táhne do podsvětí. (11.06.2024)

Bohužel nepatřím do cílové skupiny, na filmové vlně jsem se dnes večer nezhoupla, mě samotnou to mrzí.. Příběh party zlodějů prošuměl kolem mě, do srdíčka mi nevklouznul, pod kůži se nedostal... Nicméně Josh O'Connor je zajímavý týpek se zvláštním stylem vyjádření, svým způsobem se mi líbil.. Závěr s červenou nití byl působivý.. (19.07.2024)