Odysseus

Staré řecké báje a pověsti jsou jednou z nejlepších knih vůbec a Odyssea je její nejlepší část. Tohle zpracování ale trpělo dvěma velkými vadami, které nakonec srazily hodnocení dolů. Bylo to kupodivu docela nudné a strašně na tom byl vidět malý rozpočet. Dovedu si to představit na nějakých pět hodin s pořádnými penězi, to by byla paráda. 70% (15.06.2017)

Na Hallmark vskutku ucházející... Kdybych ale použil tatáž slova k ohodnocení stavu lodi na otevřeném moři, posádka včetně kapitána by jistě nadšena nebyla... Ovšem v porovnání s gigantickými bouřemi a jiným smrtelným nebezpečenstvím, kterým Poseidon "odměnil" Odyseovu sebechválu, by se takový stav lodi nutně musel zdát téměř bezvadný, a to každému námořníkovi bez vyjímky. Je zajímavé, že o "trochu" později přišel jiný Řek, zvaný Archimédés, se zákonem o tělese ponořeném do kapaliny. Ještě zajímavější ovšem je, že Archimédův zákon vystihl již autor této básně. A vlastně již tehdy viděl (což nás po zásluze přivádí k otázce: Kdo že je tu vlastně slepý?) jeho platnost i v oblasti, kterou Archimédés očividně neviděl, a proto jí, ani i kdyby chtěl, nemohl věnovat pozornost. Tedy v lidském srdci. Ucházející srdce, ať už z důvodu velké pýchy, předsudku, či jiného poklesku, klesá ke dnu stejně jako ucházející loď. Změnu stavu pak může způsobit jen změna stavu mysli, například projevená pokora. Srdce, které ucházelo a šlo ke dnu se pak snáze dostane na hladinu, a je-li pokání dostatečné, tak až do krajiny zalité sluncem... A stává se tak vskutku "ucházejícím"... ... ... Přiznávám, autoři tohoto díla mají můj obdiv za ne až tak marný pokus vyjádřit poezii obrazy. Jsou-li však obrazy v zásadních pasážích doprovázeny slovy v souladu s původním zněním básně, stává se dílo unikátem. Zejména v samotném závěru to vyšlo znamenitě... :) (09.08.2015)

Laciné - ale někdy méně je více. Armand Assante rozhodně hraje dobře. Nudné to opravdu není, i když stopáž vypadá vražedně. Triky nejsou žádná hrůza. A bylo moc dobře, jak do děje zahrnuli i samotné bohy. To bylo dobré. (To úplně chybí v moderní a rozpočtově znýčkané "Troji"). Konec je fakt brutus. Překvapil mě. Učebnicová ukázka manželské oddanosti. (Já osobně bych zůstal u Kalypsó). (11.06.2012)

Na televizní film poměrně neuvěřitelné, velmi obstojná a minimálně stejně kvalitní konkurence parádního Merlina se Samem Neillem. Homérův originál jsem samozřejmě nečetl, ale příběh je to parádní a já jsem rád, že se povedl natočit takhle kvalitně. Armand Assante je v té roli luxusní a tříhodinová délka ničemu nevadí, protože se tam pořád něco děje, je to napínavé a je to ta poctivá, skvělá starověká fantasy, která je správně výpravná, skvěle obsazená a s naprosto neuvěřitelnými efekty (ani ne tak s ohledem na dobu vzniku, ale že je to televizní). Látku naplnili tvůrci na výbornou, a já si tenhle snímek určitě jednou za čas zase rád připomenu - a udivuje mně, že jsem ho letos viděl poprvé, tohle jsem měl mít stokrát nakoukáno už v pěti. Každopádně rozhodně doporučuju, mimořádně povedená fantasy, která z předlohy čerpá absolutní maximum a naprosto výborně. 80%. (10.07.2020)

Zatím asi to nejlepší zpracování malého kousku řecké mytologie, jaké jsem viděl. Sice v televizní formě, s levnými triky a s nepříliš působivou výpravou, ale vcelku věrně se držící originálu, zároveň dostatečně moderní a přitom bez otravných hollywoodismů. Nemůžu si pomoct, ale ve srovnání s tématicky obdobnou tvorbou je tahle Končalovského práce vítězem. Kakojannisovy filmy jsou příliš suchopárné, upjaté a... narovinu zastaralé, béčka typu Clash of the Titans k smíchu a moderní paskvily a la Troy ke zvracení. Samozřejmě úletům jako Immortals nebo 300 solím plné počty, ale tam už to není o mytologii, ale o comicsově filmové popkultuře. A mimochodem nejlepší verze převyprávěných Starořeckých bájí jakou v češtině znám (a kterou hltám od dětství), je překlad z ruského originálu od N. A. Kuna, takže mám dojem, že Rusové duchu i duši staré Hellady rozumějí mnohem líp, než Evropani nebo Američani. (25.01.2021)