Oáza

V téhle oáze se divák zasměje. Bohužel, nechtěně. A užije si trochu té bojové vřavy, ale mezitím asi tak třikrát usne, protře si obličej, zamžourá očima, následně vypleští oči z toho, co to má před sebou za debilně obsazenou slátaninu v děsně nekvalitním technickém a obrazovém provedení. Režisér Zbyněk Brynych byl mimořádný fušer. Zřejmě ho "komáři" museli děsně obdivovat a s láskou k Sovětskému svazu mu dali v čase normalizace šanci natočit si hru na vojáčky ve kterém svoji významnou roli sehrála číslovka 7, která se táhne napříč filmovou historií: 7 samurajů, 7 statečných, 7 milionů v krabici od vína. Což o to, prostředí pouště je na tehdejší dobu exotika mimořádná, ale když se v ní povaluje sedm tatrmanů, tak už to taková bomba není. Nejhůře dopadl tlustý Hrušínský. Lilo z něj jako z konve. Nejhorší role v jeho kariéře. Josefa Bláhu má většina diváků spojeného s komediemi. Je pravda, že měl mimořádný talent pro herecké chameleonství, ale to, co předvedl v "Signum Laudis", je pouhým stínem v téhle frašce. Někdejší urostlý, slovenský lamač srdcí Kvietik byl pak zřejmě jediným, komu jsem byl ochoten věřit jeho roli. Ostatní byli snesitelní, ale role nepojali uvěřitelným způsobem. Herci určitě zaslouží obdiv za náročné natáčení v písečných dunách, ale bud to chtělo vyměnit režiséra, anebo kompletně přepsat scénář. Film je to roztahaný a dějově by obléhání studny vystačilo na krátkometrážní povídku o délce dvaceti minut, ne na celovečerní film. Z filmu se line dusno, vedro, sluneční žár, který divák pocítí téměř fyzicky, což je jeden z nejpůsobivějších kladů filmu, kterých bylo jinak poskrovnu. Příběh sedmi uprchlíků z cizinecké legie svádějící boj s nepřítelem je však vyveden maximálně nekvalitně, což je svým způsobem škoda, přijmu-li fakt v jaké době vznikl a že se film vymykal normalizačním slátaninám, které upadly v zapomnění. Jenže to samé postihlo i tohle malé, válečné drama, které aby bylo velké, muselo by nabídnout i nějaké velké a významné až nezapomenutelné momenty bez aplikovaného monotonniho rázu vyprávění, kvalitnější obraz s nezkreslenou barvou, méně karikované postavy, zajímavý a koncepčně funkční scénář a v neposlední řadě řemeslně kvalitní režii. Ani jedno film nemá. Nezbývá než se téhle oáze vyhnout. Mé hodnocení: 20% (08.09.2014)

Jedno miesto, jeden čas, pár vojakov. Ako to môže dopadnúť? No ak je to púšť a nemáte vodu, tak jednoducho sa zbláznite. Máte pri sebe zbrane, sú tu nepriatelia....Ak by bolo vonku mínus päť a plno snehu, ako sa na December patrí, asi by som si Oázu užil viac. Scenár je trochu jednoduchý, čo by vôbec nevadilo, réžia šľape, niektorí herci prekvapia takýmto typom úlohy, ale celé to akosi vyšumuje do prázdna. Nepomáha ani hudba, ktorá z toho robí tak trochu paródiu, vlastne si myslím, že tento film by bol najintenzívnejší úplne bez hudby. Informácia o trezorovosti takéhoto typu filmu ma celkom prekvapila. (15.12.2014)

Zase jeden z filmů, které mohly být lepší, než nakonec jsou. Originální námět, ale ve zpracování je někde chyba. Herecké obsazení nepasuje. Zvláště na německé straně je zcela špatné. To měli být herci daleko mladší a navíc němečtí. A měli mluvit německy. Na straně legionářů je to podobné - vypasený Hrušínský jako příslušník Cizinecké legie, to vypadalo jako vtip. Rovněž hudba jakoby byla z nějakého filmu ze současnosti. Nakonec ani ty přestřelky nebyly nic moc, tam bylo vidět, že střílejí jen do zdi, nebo někam naslepo. A samozřejmě, že nejvíce záleží na tom, jak film skončí. To, že Oáza končí uprostřed přestřelky naprosto nesmyslným doslovem, který působí na docela spokojeného diváka jako studená sprcha, sráží výsledný dojem. Psal jsem, že někde je chyba, jak vidno, je jich víc. Mám z toho velmi rozporuplný pocit. Docela se mi to líbilo, oceňuju originalitu i některé scény, tím víc mě mrzí, že nemohu dát lepší hodnocení. Je to takových 70%. (15.08.2006)

Sahara po československu... Režisér si u tohoto snímku vystačil s desítkou herců, náklaďákem, letadlem, oázou v ruinách a samozřejmě všeobjímající pouští. To vše zapříčinilo komorní atmosféru filmu, kterou ještě umocňují ony fotogenické písečné duny a naprostá pustina. Divák ale musí zároveň skousnout řadu nedostatků - Němci zde nemluví německy, otylý legionář Hrušinský (typologicky fakt naprosto mimo, byť herecky jinak v pohodě), ujetá hudba hodící se spíš do nějaké veselohry (navíc hraje buď "naplno" anebo vůbec - chyběl mi jemný, tklivý hudební podkres) a v neposlední řadě největší bota filmu - co má sakra znamenat ten závěr? Absentující jakékoliv vysvětlení zmizení postav a narychlo utnutý konec shazuje výsledný dojem zbytečně dolů, byť tuším, že to bylo možná způsobeno problémy při samotném natáčení. Nicméně podobných čistokrevných žánrovek v naší kinematografii člověk moc nenajde - čest výjimkám (nově Tobruk) - takže nějaké ty kazy člověk odpustí, přesto na víc než průměr to bohužel nestačí... (08.02.2011)

Velmi zajímavý a ojedinělý projekt Zbyňka Brynycha, který zpracoval v té době (a obecně v kontextu československé kinematografie po roce 1948) naprosto tabuizované téma. Brynych byl vskutku pozoruhodný režisér, jednak během normalizace směl točit s povolením nejvyšších míst v Západním Německu, druhak se mu nějakým zázrakem povedlo prosadit a natočit tenhle film o československých příslušnících cizinecké legie v době nejtužších 70. let (logicky pak snímek skončil víceméně v trezoru a v široké distribuci se příliš neohřál), samozřejmě že se mu takovýchto privilegií dostalo za angažovanou tvorbu, kterou během normalizace točil coby úlitbu režimu. Brynych, jinak specialistu na filmy z období druhé světové války, kterými se umělecky proslavil, i Oázu pojal ideologicky především coby protifašistický snímek (viz úplný konec filmu), což mu ji asi umožnilo vůbec natočit, koncipoval ji však jako psychologickou studii rozkladu lidské morálky v závislosti na extrémním prostředí. Oáza, která tak trochu vizuálně předznamenala Marhoulův Tobruk, je spíše komorní a vizuální snímek, jenž čerpá především z exotických exteriérů a povedené kamery, samozřejmě z vynikajícího castingu (čemuž se nelze divit, v ponuré době, kdy nebylo v čem hrát, byl jistě výlet do Turkmenistánu vítaným zpestřením), pokulhává ale ve složce scenáristické a v celkové koncepci, zjevně chtěl říci ještě cosi dalšího, co už mu nebylo dobou a režimem umožněno (tušit lze chybějící či vystřižený závěr). Výrazným záporem je také pradávná bolest českých válečných filmů, tedy fakt, že obě znepřátelené strany (Češi i Němci) mluví stejným jazykem, což je jev tak neuvěřitelný, jako sám vznik tohoto snímku (zajímavé o to víc, že ve svých dřívějších filmech Brynych na němčinu německy mluvících postav pečlivě dbal). Morálně si ale tenhle film zaslouží větší ocenění, než to, jaké mu tady na čsfd dávám... (15.09.2012)