Poločas štěstí

Film, ktorý som si veľmi zamiloval, pretože si pri ňom stále výborne oddýchnem. Josefovi Vinklářovi táto úloha skvele sadla, vedie tu obyčajný život Žižkovského uhliara, a keďže je toto remeslo v ich rode dedičné, má ho aj patrične rád. Aké to bolo kedysi jednoduché-práca, rodina, domov. Treba tu ešte vyzdvihnúť zaujímavú hudbu Jiřího Svobodu ( brata slávneho Karla ), ktorá tu pekne zapasovala. (21.12.2008)

Nádherně vykreslený příběh dvou naprosto odlišných a přitom tak stejných lidí. Obyčejně neobyčejný řidič s neobyčejně tolerantní manželkou a zneuznaný génius. Laskavý humor odlehčuje složité životní situace. Úplně fantastická je scéna, když ráno po nočním tahu si u řezníka dávají snídani a Vinklář prohlásí nesmrtelnou větu. Držková, slaný rohlík a pivo, to jsou Lurdy. Život je krásný se vším všudy, s radostma, starostma a prostě se vším, co k tomu patří. Nádherná, jednoduchá filozofie života, která umožní přežít každému bez toho, aby se nesmyslně honil za každou cenu za penězma a zapomínal na svět kolem sebe. (12.04.2012)

Žižkovská socialistická selanka. 1) Film má nostalgickou pohodovou atmosféru, přestože se odehrává v nehezké části Žižkova u nákladového nádraží. Dršťková polévka, slanej rohlík a ledový pivo, to všechno podávaný v pravej čas, to jsou Lurdy, kamaráde. Zásluhu na tom má zejména výborný 54letý Josef Vinklář, jehož buranoidní uhlíř Ondřej je plnokrevný chlap, jakého bychom ve své rodině brali asi všichni. I 58letý Jiří Adamíra (uhlířův parťák a přítel Karel) nebo 39letá Hana Maciuchová (hospodská, Karlova žena) patří k hereckým oporám filmu._____ 2) Film je výrazně propagandistické dílo - tím účinnější, čím méně okatě nám své názory nabízí. Ze starého Žižkova vidíme jen ošklivé průmyslové části, které ve stále opakovaném záběru podléhají demolici a budou nahrazeny zřejmě čímsi lepším. Karel, jenž pochybil v osmašedesátém, dostává novou příležitost, protože se, jak prostomyslně usoudí Ondřej, poctivou dělnickou prací očistil. K uhlířině však mezitím přivykl natolik, že bez ní nemůže být a vrací se z výzkumného ústavu zpátky (sic). Mně ta putna nevadí, já ji mám rád. Tak mi ji neber. O erotické dusno se postará 48letý mim Jaroslav Čejka svou travesti show v klubu Akropolis, kam Ondřej zamíří v rámci velkého oslavného nočního tahu, jehož předchozími etapami byl guláš v žižkovské putyce a buřty u stánku na Václaváku._____ 3) Inu, je třeba žít ve spořádané rodině Sám si vaříš, sám si pereš, že se na to nevysereš a přičinlivě plodit nové socialistické človíčky Žádný smutek, žádný pláč, a do roka kudrnáč. (07.03.2015)

Filmy s žižkovskou tematikou jsou mému srdci blízké, takže Poločas štěstí hodnotím o jednu hvězdičku výše, než bych obvykle hodnotila. Josef Vinklář je coby žižkovský uhlíř nepřekonatelný a dá se snad říct i značně pábitelský, což do žižkovského koloritu perfektně zapadá. No a pak to obsazení dalších hlavních a vedlejších rolí... to je totiž taky parádní. A tak vlastně jedinou chybičkou tohoto filmu zůstává poněkud slabší dějová linka, což ale brzy přestane vadit, a já jsem si pak jen užívala Ondřejovy postřehy (dršťková polívka, slaný rohlík a pivo v pravý čas), dotazy (africký písek) a zážitky (bááár Akropolis s tajemnou ženou, která brzy odhodí stud i svršky). (14.07.2014)

Žižkov je kus Prahy, který, jako kdyby do ní nepatřil. Má takový specifický popis a přesně tenhle film ho nádherně vystihuje. Josef Vinklář, ačkoliv ze Žižkova není, předvedl naprosto nádherný výkon a ukázal mi postavu, která je mně osobně hrozně blízká. Upřímnou, láskyplnou, ve skrytu duše rozervanou a drsnou, která se se životem nebojí poprat a dokáže radost dát před lidmi jasně na jevo. A přitom k té radosti stačí hrozně málo. Třeba taková dršťková polévka, slaný rohlík a studené pivo podávané v pravý čas. (09.12.2011)