Neprivolávaj nič zlé

Tupí Dáni stretnú na dovolenke psychopatických Holanďanov, a po krátkej známosti sa za nimi vydajú do Holandska. Až tam okrem veterných mlynov uvidia, že ich noví kamaráti sú psychopati, no aj tak tam zostanú ako debilní. By som to otočila domov už iba keby som videla tú barabizňu, do ktorej ich pozvali. A keď tak nad tým rozmýšľam, to uvrieskané dievča s blbým plyšovým zajacom (po ktorého by som sa nikdy nevracala), si možno zaslúžilo to, čo dostalo. A k jej rodičom: "Prečo práve my?" - "Lebo ste nám to dovolili." Tie posledné vety myslím všetko vystihli. (22.09.2022)

Čekal jsem to mnohem lepší po těch pozitivních recenzí. Co teda v mých očí selhalo? To, že kladné postavy můžou situace řešit lépe. To, že scénář je bezvýznamný a celé to moc nedává smysl. To, jak to nakonec bude s hostitelama, bylo evidentní poměrně brzo a nebyl tam žádný překvapivý moment. Ano atmosféru to má nepříjemnou, ale mě to Tak nezajímalo ve druhé polovině, že i ten drsný, hnusný konec ve mě nic nevyvolal. Žádnou emoci. Lautr nic. Přesto, ale musím uznat, že to není špatný a divák, co má rád tyhle slow drama psychologické horory to bude bavit. Jen jsem to popravdě čekal lepší. 5/10  (29.11.2022)

“Why are you doing this? Because you let me do it.” NÁÁÁŘEZ JAKO PRASE a kdybych tohle viděl na filmfestu, dávám standing ovation a ihned jdu na projekci znovu. Tafdrup nám nandal Movie of the year a i přesto, že jde cítit nádech mindfucku typu Ari Aster a Peele, je Gaesterne divácky daleko vstřícnější, je přízemní a nesnaží se o nic složitého, načež ale stejně udeří plnou silou. Je to kurevsky mrazivé, tísnivé, paranoidní, vyčerpávající, nekompromisně autentické a na plnou hubu nám boří jakékoli iluze o světě a servíruje zlo v nejhorší podobě, ze kterého divák nebude spát. Dvě rodiny se po náhodném setkání na dovolené scházejí o měsíc později u jedné z nich doma, ale po zdánlivě ideálním startu se začínají projevovat neshody, jež pramení z kulturní a národnostní odlišnosti, jenže časem děj nabere na obrátkách a skončí až za hranicí snesitelného. Přidejme realistické chování postav, neznámé herce v jejich životních rolích, obyčejný ale díky tomu uvěřitelný vizuál a bezkonkurenční audio doprovod a výsledkem je snímek, který vzbuzuje v divákovi pocit strachu, beznaděje a naprostého šílenství. Při úvodu do závěrečných titulků se mi chtělo zvracet, brečet a cítil jsem úzkost, jakou ještě nikdy. Tafdrup je bůh a takhle vykreslený psychický teror si zaslouží uznání. (12.07.2022)

Já nevim, většina filmu buduje velmi nepříjemnou zápletku, ze které vám místy bude ouvej, protože hostitelé se sice chovají zvláštně, ale většinou nad tím zavřete oči. Pak přijde poněkud šokantní konec, a vám z toho bude ne úzko, ale divně, protože jste čekali možná něco úplně jinýho. Hezký, ale vlastně jsem neuspokojený. Fajnová nepříjemná atmoška je super, ale ten konec.... Mno prostě nevim jako. 55% (03.06.2023)

Je jasné, že za trojmiliónový budget sa toho v dnešnej dobe na striebornom plátne vykúzliť veľa nedá, aj tak sa však nemôžem zbaviť pocitu, že to Dáni mohli natočiť aj lepšie. Film je natočený komorným štýlom a nechýbajú tu hluché pasáže. U niektorých scén sa doslova núkalo ich viac zdramatizovať a vyhrotiť, to by však scenár nemohol byť postavený tak, že ústredná dvojica sa bude chovať ako submisívne slabošské ovce, idúce pokorne na porážku. (14.12.2023)