Rudy

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)

Příběh kluka, který si jde za svým snem přes všechny překážky, které mu život hází pod nohy. Čím se ale Rudy od ostatních liší je, že jeho snem není být nejlepší, nejsou to trofeje a není to ani sláva. Jediné po čem celý život touží je stát se součástí týmu. A díky své zarputilosti a vytrvalosti se dostane nejen do týmu, ale taky nám pod kůži. Další z mnoha sportovních filmů, který se svým bratříčkům na první pohled v lecčem podobá, a přesto je vlastně úplně jiný. A jako bonus si člověk taky uvědomí, proč byl Sean Astin tak skvělá volba na roli hobita :-) (14.12.2013)

Atypický sportovní film o cestě za jedním velkým snem, obrovským srdcem nahrazující talent i svaly. Rudy se podle mě vymyká žánrovým kolegům tím, že postrádá tradiční sportovní klišé a stereotypy. Jak říká Rocky Balboa v posledním díle série: "život není o tom, kolik ran dokážeš rozdat, ale kolik jich dokážeš přijmout." Rudy je toho důkazem. :) (09.03.2011)

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)

Už toho mám trochu plné zuby. Mladý Američan zdánlivě bez šancí prosadit se v nějakém sportu, který ostatní Američany mimořádně zajímá, se dere a dere. Zpočátku to nevypadá, pak následuje několik neúspěchů, a nakonec to po americku dopadne, jak jsme od začátku očekávali. Navíc ten americký fotbal... (04.06.2017)