Rudy

Sport měl během let ve filmech mnoho skutečných i fiktivních hrdinů, dovolím si však říct, že příběh ani jednoho z nich se nerovnal tomu, co podstoupil Rudy Ruettiger. Proč zrovna on? Protože paradoxně nikdy nic nevyhrál a ani nebyl zázračným outsiderem, co na jeden večer dokázal poručit větru, dešti. Rudy byl předně neuvěřitelný dříč, který se svou výdrží snažil vykompenzovat nedostatek umu a stát se alespoň na okamžik součástí svého milovaného týmu. Štěstí i smůla mu ale zároveň přály asi tak, jako každému z nás, když za každým dílčím úspěchem čekala další překážka. A toto vše ukazuje snímek nanejvýš věrně, inspirativně a zásluhou orchestru Jerryho Goldsmitha i pořádně velkolepě. Důkaz, že být buldok se občas vyplácí. Díky, Rudy! (28.08.2017)

Je malý, moc mu ten americký fotbal nejde, rozhodně nedá rozhodující bod a nedokáže celému týmu, že outsider byl nakonec ten nejplatnější člen. Rudy neudělá žádnou velkou věc, co byste čekali od sportovního filmu, ale stejně budete na konci dojatější, než u všech filmů o baseballu co končí rozhodujícím homerunem, co jich v kinematografii je. Tím, jak při zemi se Rudy drží, je prostě mnohem hezčí než všechna ta vyleštěná pohádková sportovní dramata, kde se končí fenomenálním vítězstvím. (01.07.2015)

Češi si oblíbili slovíčko Bourák a tedy i tahle zcela určitě americká klasika o outsiderovi, který nakonec ke štěstí přišel v nejprestižnější katolické škole, se tak samozřejmě jmenuje. V hlavní roli Samvěd Křepelka, který miluje americký fotbal a dokonce jej i hraje :) Ten smajlík je zcela na místě. Dlouho je to blbé až nesympatické, ale hudba Goldsmithe samozřejmě svede zázraky, takže nakonec 60% PS: Jak to celé dopadne s naším snílkem asi není potřeba zmiňovat. Je to Americká klasika! (02.05.2023)

Úžasný sportovní film o tom, že žádný sen nemusí být nakonec tak velký a tak neuskutečnitelný, jak se někomu třeba zdá. Rudy opravdu umí chytit za srdce, a když se chytit necháte, prožijete s ním každé nadšení i každé zklamání, zabýčíte se i dojmete, a to hlavně díky supersympatickému Seanu Astinovi. I když děj zavání klišé, nakonec se nic takového nekoná. scenárista i režisér se všemu dokázali zručně vyhnout. A abych nezapomněl, všechno podporuje zcela bombastický Jerry Goldsmith - takovou hudbu už zkrátka nikdo nikdy nesloží. (26.09.2020)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)