Invaze barbarů
Les Invasions barbares
Les Invasions barbares
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
Réžia:
Denys ArcandScenár:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Pierre AviatHrajú:
Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal, Dominique Michel, Marie-Josée Croze, Marina Hands, Roy Dupuis, Micheline Lanctôt (viac)Obsahy(1)
Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.
Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (135)
4* Z kanadské tvorby jsem si nedávno pustil tuto intelektuální a sarkastickou konverzační komedii, která mi přiblížila tamní zdravotnický systém – no ještě zlaté Česko. Ale hlavně je to film o rodinném sbližování, odpouštění, přátelství a důstojnosti umírání. Své 4 hvězdy si plně zaslouží a doporučuji všem, komu jsou navozená témata blízká. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Překvapení MFF v Cannes 2004, kde film získal nejvíce ocenění... Profesor historie Remy už ví, že jeho dny jsou spočítány. Neumírá sešlostí věkem, padesátku oslavil teprve nedávno, ale bohužel má v mozku nádor, který současná věda není schopna odoperovat...... Ocenění: Oscar '03 - cizojazyčný film (Kanada); nominace: původní scénář Zlaté glóby - nominace: cizojazyčný film (Kanada) BAFTA - nominace: neanglicky mluvený film, původní scénář MFF Cannes - herečka (M.-J. Croze), scénář, nominace na Zlatou palmu César - režie, film, scénář; nominace: nejnadějnější herečka (M.-J. Croze) Český lev - zahraniční film (Kanada/Francie) MFF Bangkok - film David di Donatello Awards - zahraniční film Genie Awards - režie, film, hlavní herec (R. Girad), vedlejší herec (S. Rousseau), vedlejší herečka (M.-J. Croze), původní scénář Kansas City Film Critics Circle Awards - zahraniční film Lumiere Awards - francouzsky mluvený film National Board of Review - cizojazyčný film (Kanada/Francie) Toronto Film Critics Association Awards - scénář (společně se Ztraceno v překladu) MFF Toronto - kanadský film Vancouver Film Critics Circle - kanadský film, režie kanadského filmu. Scénář : Denys Arcand. Kamera : Christopher Ball a Guy Dufaux. Hudba - Pierre Aviat ..........každý má právo na důstojný odchod ze života......... ()
Vůbec ne ta bláznivá fraška, na jakou to vypadá z většiny popisů, ale dost vážně míněný film o posledních věcech člověka, i když notně odlehčovaný humorem spíš hořce sebeironickým než ztřeštěným nebo cynickým, bez absurdního vylhaného optimismu Skafandru a motýla a podobných lacině humanistických limonád. Bilancuje se tu éra, která odchází s generací „volné lásky“ a s koncem dvacátého století, příznačně ohraničeného útokem na manhattanská dvojčata, účtuje se s dravým kapitalismem, veřejným zdravotnictvím i s odbory, polemizuje se s církví, hledí se s obavami do budoucna – a rozhodně se nevolí snadné cesty, nezjednodušuje se ani nepřikrašluje: Luxusní umírání v láskyplném kruhu rodiny a přátel, vyhandlované uprostřed přecpané státní nemocnice za úplatky z peněz, kterými hlavní hrdina pohrdá. Jeho neustálé protináboženské filipiky, které jdou autorovi evidentně z duše, ale vyústí v prazvláštní remízu s nemocniční řádovou sestrou, která je nakonec jediná, kdo pacientům opravdu naslouchá. Prázdné tlachy požitkářských vzdělanců a samozřejmá empatie novodobých barbarů. V jádru generační film, který říká: „Nevíme, jestli náš život a naše ideály vůbec dávaly nějaký smysl, nevíme, co bude se světem dál, odcházíme s neurčitým pocitem, že jsme něco nedokončili, odcházíme v úzkostech a nechce se nám, protože ze všech lidí v dějinách zdaleka nejmíň tušíme kam a proč, protože nemáme víru v Boha, v komunismus nebo aspoň v konzum,“ ale přesto nakonec skoro zázrakem dospěje k čemusi, co lze nazvat smířením, velkorysostí a opatrnou nadějí, přičemž většinu času dokáže být současně brutálně upřímný, zadumaný i prudce zábavný. Skoro za 90 %. ()
Po delší době opět jeden film se zcela nezáživným příběhem v naprosto skvělém balení. Nemohu si pomoci, ale takto sofistikovaní lidé, kteří jsou zároveň tak morálně zvrhlí já zkrátka nepochopím a nepřekousnu. A když je jich v 99 minutách taková vysoká koncetrace (s hlavním hrdinou v čele), o sympatiích s postavami nemůže být moc řeč. Čeho si naopak cením jsou mistrovské dialogy a s nimi spjaté občasné filozofické otázky (byť nepříliš objevné). Spíše než všeobecná snaha tvůrců působit nepřístupně prostřednictvím bezúčelného vršení slavných jmen z úst hlavních postav v domnění, že výsledek bude vypadat prudce inteligentně mě pak zaujalo zejména vyobrazení napjatého vztahu otce a syna, který postupně dostával grády a vyvrcholil (pro diváka) naprosto famózně. Ale i tak mi je Oscar v tomto případě spíše záhadou... ()
Nechápu jak se tohle někomu nemůže líbit. Někdo může namítnout že je to nuda, pak si ale neměl vybírat film o umírání. Není to film, na který jen tak zapomenete, témata rozebíraná ve filmu se týkají každého z nás. Ještě se mi nestalo abych o nějakém filmu přemýšlel tak dlouho. Tu noc jsem dvě hodiny nemohl usnout (normálně mi to trvá pět minut). Mimochodem, nedejte na řeči o pseudointelektuálnu a filmu pro ty nad 30. ()
Reklama