Invázia barbarov

Krásný film, který dokazuje, že i o umírání se dá natočit příběh bez patosu a proudu slz. Naopak cynická komedie podporovaná skvělým scénářem a intelektuálními narážkami mi udělala obrovskou radost. Tento snímek si všechny ocenění zasloužil, jen je škoda, že jeho kvality neocení každý. Pokud tady někdo psal o pseudo-intelektuální onanii, tak si představuji jako postavu ze skvělého filmečku Byl jsem mladistvím intelektuálem...sorry, alre všechny filmy nemůžou vypadat jako Americký ninja 5 (19.09.2004)

"Invaze" by měla být přístupná tak minimálně od třiceti let. Tohle opravdu není film pro "popcornovou generaci", je to inteligentní dospělý film pro inteligentní dospělé diváky. Logicky tak musí iritovat všechny, kteří už v kinech navykli jen na "hláškové" filmy, kde se filmoví hrdinové musí mezi sebou bavit jedině tak, aby to pochopil i ten největší dement. Není to dokonalý film (možná proto dostal toho Oscara :-). Honí podle mne trochu příliš zajíců najednou, ale dávám maximální hodnocení za řadu "pětihvězdičkových" scén a myšlenek. (08.03.2004)

remy sa dozveda, ze je smrtelne chory, a odmieta synovu ponuku odist, pomaly ale pokojne, zomriet do ameriky. syn je bohac a vybavi mu v nemocnici krasnu izbu a povola jeho univerzitnych priatelov. cely film sa nesie intelektualnymi rozhovormi, kt. som dakedy ani ja nerozumel, ale na druhej strane, tym co som rozumel ma pobavili. herci ma presvedcili aj scenar dobry, ale jedine co mi dost vadilo bola ta jednoducha forma, akou bol natoceny cely film, pretoze mne to pripadalo, ako keby som sledoval nejaky nemecky romanticky film. 75% (26.01.2007)

Vůbec ne ta bláznivá fraška, na jakou to vypadá z většiny popisů, ale dost vážně míněný film o posledních věcech člověka, i když notně odlehčovaný humorem spíš hořce sebeironickým než ztřeštěným nebo cynickým, bez absurdního vylhaného optimismu Skafandru a motýla a podobných lacině humanistických limonád. Bilancuje se tu éra, která odchází s generací „volné lásky“ a s koncem dvacátého století, příznačně ohraničeného útokem na manhattanská dvojčata, účtuje se s dravým kapitalismem, veřejným zdravotnictvím i s odbory, polemizuje se s církví, hledí se s obavami do budoucna – a rozhodně se nevolí snadné cesty, nezjednodušuje se ani nepřikrašluje: Luxusní umírání v láskyplném kruhu rodiny a přátel, vyhandlované uprostřed přecpané státní nemocnice za úplatky z peněz, kterými hlavní hrdina pohrdá. Jeho neustálé protináboženské filipiky, které jdou autorovi evidentně z duše, ale vyústí v prazvláštní remízu s nemocniční řádovou sestrou, která je nakonec jediná, kdo pacientům opravdu naslouchá. Prázdné tlachy požitkářských vzdělanců a samozřejmá empatie novodobých barbarů. V jádru generační film, který říká: „Nevíme, jestli náš život a naše ideály vůbec dávaly nějaký smysl, nevíme, co bude se světem dál, odcházíme s neurčitým pocitem, že jsme něco nedokončili, odcházíme v úzkostech a nechce se nám, protože ze všech lidí v dějinách zdaleka nejmíň tušíme kam a proč, protože nemáme víru v Boha, v komunismus nebo aspoň v konzum,“ ale přesto nakonec skoro zázrakem dospěje k čemusi, co lze nazvat smířením, velkorysostí a opatrnou nadějí, přičemž většinu času dokáže být současně brutálně upřímný, zadumaný i prudce zábavný. Skoro za 90 %. (16.01.2018)

Základem všeho je velmi inteligentní scénář, ve kterém se vtipné scény mění rychlostí blesku v dojemné a vážně míněné drama plynule přechází v satiru na zdravotnictví (mimochodem, kam se hrabou poslední dva díly Básníků). Nápaditá režie a vynikající výkony všech zúčastněných herců jen dotvářejí dokonalý filmový zážitek. (26.02.2004)